Deprecated: mysql_connect(): The mysql extension is deprecated and will be removed in the future: use mysqli or PDO instead in /home/web/chelemendik.sk/www/debug.php on line 10

Chelemendik.sk
Словацко-русский портал Сергея Хелемендика    
Словакия        Клуб ROSSIJA       Сергей Хелемендик       Dobrá sila       Kontaktujte nás       Prihláste sa    Zaregistrujte sa    
Aktualizaci Seznamu pravdoláskařů - chelemendik.sk

 

Aktualizaci Seznamu pravdoláskařů

2019-07-18  (23:13)

 -  Aktualizaci Seznamu pravdoláskařů
 

Ti, kdo litovali, že v Bartošově (nebo prý vlastně Klausově?) seznamu slušných lidí nejsou, mají možnost. Buď se tam najdou nyní po autorově aktualizaci, nebo mohou panu Bartošovi napsat a on slibuje, že je tam zařadí, pokud tedy půjde o opravdu, ale opravdu důležité nepřátele. Samozřejmě takový nějaký obyčejný pravdoláskař z Horní Dolní nárok nemá, že?

Adam B. Bartoš:
PRAVDOLÁSKA 2.0 | Aktualizovaný seznam pravdoláskařů. 120 dalších jmen, celkem 300 pravdoláskařů
7.2.2011
-
Předkládám aktualizovaný seznam pravdoláskařů. Ponořil jsem se hlouběji do tématu a vedle notoricky známých jmen zapátral i na „univerzitách“, v prostředí think-tanků, NGO či podnikatelských kruhů kolem exprezidenta Havla. Pozornosti neuniklo Forum 2000, sdružení Lípa, česká pobočka Římského klubu i Rady pro vnější vztahy a další spřízněné spolky a instituce. Seznam si ale opět nečiní nárok na úplnost, už nyní se proto připravuje další verze – Pravdoláska 3.0.

PS: Návod na čtení pro pravdoláskaře: Seznam není abecedně řazený, proto pokud jste pravdoláskař a chcete se podívat (jako například pan Urban), zda v seznamu jste, a nechce-li se vám zároveň číst celý, pak použijte jednoduchou klávesovou zkratku Ctrl+F a do okna, které se před vámi objeví, své jméno vepište

PS2: Jak tvrdí někteří, jedná se o „seznam elity národa“, proto pro všechny zúčastněné je čest na něm být zaznamenán vedle ostatních tak známých jmen. Pokud jste se na něm nenašli (a chcete na něm být), můžete mi napsat a uvést důvod, proč si myslíte, že na seznam patříte. Pokud jste známá osobnost, která sdílí myšlenkovou výbavu Václava Havla nebo dokonce aktivně ve prospěch Pravdy a lásky vystupujete, budete do seznamu zahrnuti.

guru:

Václav Havel

kulturní fronta:

režiséři:

Břetislav Rychlík, režisér
Ljuba Václavová, režisérka
František Fenič, producent a režisér
Olga Sommerová, režisérka
Marhoul Václav, režisér
Jan Hřebejk, režisér
Vladimír Michálek, režisér
Helena Třeštíková, dokumentaristka
+ Ladislav Smoljak, dramatik, režisér
David Smoljak, dramatik, režisér
Jaroslava Šiktancová, režisérka
Jiří Havelka, divadelní režisér, dramatik a herec
Monika Rychlíková, režisérka a dramaturgyně
Petr Zelenka, scénárista a režisér
Martina Schlegelová, divadelní režisérka
Nina Vangeli, divadelní režisérka, publicistka
Zdeněk Suchý, režisér
Petr Štindl, režisér
Tomáš Jančařík, režisér
Petr Vachler, režisér
Jiří Menzel, režisér, zakládající člen české pobočky CFR
Igor Chaun, býv. studentský vůdce, angažoval se ve výzvě Děkujeme, odejděte

spisovatelé:

Ludvík Vaculík, spisovatel
Pavel Kohout, spisovatel
Michal Viewegh, spisovatel
Antonín Bajaja, spisovatel
Ivan Klíma, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR, člen výboru české asociace Římského klubu
Jáchym Topol, spisovatel
Tereza Brdečková, spisovatelka, scenáristka
Pavla Jazairiová, cestovatelka a spisovatelka
Bohumila Zelenková, scénáristka a dramaturgyně
Oto Zelenka, spisovatel, dramaturg a scénárista
Jiří Blažek, scénárista a dramaturg
Ondřej Neff, spisovatel
Pavel Brycz, spisovatel
+ Jaroslava Moserová, překladatelka
Radka Denemarková, spisovatelka
Jaroslav Rudiš, spisovatel
Ivan Binar, spisovatel
Jiří Gruša, spisovatel
Irena Obermannová, spisovatelka
Ivan Arsenjev, scénárista a dramaturg
Petr Jarchovský, scénárista
Václav Jamek, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR
Jiří Stránský, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR
Ivan Kraus, spisovatel

herci:

Eva Holubová, herečka, členka správní rady Knihovny Václava Havla
Zdeněk Svěrák, herec a spisovatel
Bohumil Klepl, herec
Táňa Fischerová, herečka, bývalá poslankyně, členka dozorčí rady Knihovny Václava Havla
Jan Kraus, moderátor, herec
Jan Kašpar, herec
Tomáš Hanák, herec a moderátor
Petr Forman, herec a divadelník
Milan Forman, herec
Jan Budař, herec
Pavel Landovský, herec

muzikanti:

Vladimír Mišík, hudebník
Jiří Václav, hudební skladatel
Marta Kubišová, zpěvačka
Jiří Dědeček, písničkář
Jiří Suchý, zpěvák
Pavel Bobek, zpěvák
Vladimir 518, hudebník
Vladimír Merta, hudebník
Radim Hladík, hudebník
Lenka Dusilová, zpěvačka
Pavel Fajt, hudebník
Tomáš Klus, hudebník
Radoslav Banga, hudebník
Martin Věchet, pořadatel festivalů
Michal Prokop, hudebník, bývalý politik
Aneta Langerová, zpěvačka

architekti:

Eva Jiřičná, architektka
Jiří Boudník, architekt
David Vávra, architekt, herec a spisovatel
Maxim Velčovský, designér
Josef Pleskot, architekt
Bořek Šípek, architekt
+ Jan Kaplický, architekt
Miroslav Masák, architekt, člen správní rady Knihovny Václava Havla

jiní umělci:

David Černý, „sochař“
Jiří David, „sochař“
Jindřich Štreit, fotograf
Igor Malijevský, fotograf
Arnošt Goldflam, divadelníkJiří Králík, ředitel filmového festivalu
Federico Díaz, umělec
Miroslav Huptych, básník
Alan Pajer, fotograf
Olbram Zoubek, sochař, zakládající člen české pobočky CFR
Jiří Kolář, básník a výtvarník, zakládající člen české pobočky CFR
Michaela Fukačová, violoncellistka, zakládající členka české pobočky CFR

mediální fronta:

Kateřina Šafaříková, novinářka
Luboš Palata, novinář, Středoevropan, člen české pobočky CFR
Jaroslav Plesl, novinář
Václav Moravec, moderátor
Jiří Pehe, politolog, publicista, účastník schůzky Bilderberg
Erik Tabery, šéfredaktor Respektu
Petruška Šustrová, novinářka
Jan Macháček, novinář
Jan Ruml, publicista
Miroslav Balaštík, šéfredaktor časopisu Host
Vladimír Just, divadelní kritik a publicista
Petr Minařík, publicista
Jan Rejžek, novinář
Ladislav Špaček, odborník na eitketu, bývalý mluvčí Václava Havla
Jiří Peňás, redaktor LN
František Kostlán, publicistaKarel Hvížďala, publicista
Pavel Bouda, novinář, zakládající člen české pobočky CFR
Jan Žižka, novinář, zakládající člen české pobočky CFR
Petr Fleischmann, novinář, zakládající člen české pobočky CFR
Tomáš Vrba, předseda české sekce Asociace evropských novinářů, chartista, zakládající člen české pobočky CFR, člen Nadace Fora 2000
Josef Pazderka, televizní korespondent ČT
Václav Žák, chartista, programátor, politik, novinář
Tomáš Němeček, novinář, vyučující na New York University
Jana Šmídová, novinářka
Josef Brož, novinář

Politická fronta:

Martin Mejstřík, bývalý senátor
Michael Kocáb, bývalý ministr
Alexandr Vondra, místopředseda ODS
Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09
Mirek Topolánek, bývalý předseda ODS
Marek Dalík, bývalý poradce bývalého politika, psával Havlovi projevy
Martin Bursík, bývalý poslanec za SZ
Kateřina Jacques, bývalý poslanec za SZ
Ondřej Liška, předseda SZ
Soňa Paukertová, senátorka
Jaromír Štětina, politik TOP 09
Jan Švejnar, univerzální politik
Josef Zieleniec, bývalý europoslanec
Cyril Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL
Petr Pithart, místopředseda Senátu za KDU-ČSL
+ Jiří Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, senátor ČSSD
Jiří Dienstbier ml., komunální politik za ČSSD
Vladimír Mlynář, bývalý politik
Stanislav Penc, aktivista, bývalý politik SZ
Jiří Zlatuška, bývalý senátor
Daniel Herman, ředitel ÚSTR
Jana Hybášková, bývalá europoslankyně
Bedřich Moldán, býv. politik
Eduard Outrata, bývalý senátor
Zdeněk Bárta, bývalý senátor
+ Otakar Motejl, ombudsman
Vladimír Dlouhý, exministr za ODA, člen Trilateral Commission
Josef Jařab, bývalý senátor
Richard Falbr, poslanec EP, zakládající člen české pobočky CFR
+ Rita Klímová, bývalá čs. velvyslankyně v USA, zakládající členka české pobočky CFR
Václav Valeš, bývalý místopředseda vlády ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR
Josef Vavroušek, bývalý ministr životního prostředí, zakládající člen české pobočky CFR
Marian Čalfa, bývalý předseda federální vlády ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR
gen. Karel Pezl, bývalý náčelník generálního štábu AČR, zakládající člen české pobočky CFR
Zdeněk Drábek, WTO, Ženeva, zakládající člen české pobočky CFR
Jan Kasl, exprimátor Prahy
Ivan Medek, bývalý kancléř Václava Havla
Ladislav Miko, exministr životního prostředí, úředník EU
Jiří Lobkowicz, předseda strany Cesta změny
Daniel Kroupa, bývalý politik
Jana Ryšlinková, děkanka US Business School Praha, politička, členka výkonného výboru Sdružení Lípa
Luboš Dobrovský, býv. politik
Hana Marvanová, právnička, býv. politička
Ivan Pilip, bývalý politik
Jan Kalvoda, býv. politik, právník

Diplomatická fronta:

Michael Žantovský, býv. politik, velvyslanec v Londýně
Martin Palouš, velvyslanec, zakládající člen české pobočky CFR
Karel Kovanda, vysoký diplomat NATO a EU, účatník schůzky Bilderberg Group
Petr Janyška, novinář, diplomat
Otto Pick, bývalý náměstek ministra zahraničí, zakládající člen české pobočky CFR
Jiří Schneider, náměstek ministra zahraničních věcí
Zdeněk Matějka, bývalý náměstek ministra zahraničí ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR
Jaroslav Šedivý, bývalý ministr zahraničí, zakládající člen české pobočky CFR
Ivo Šilhavý, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, býv. výkonný ředitel Greenpeace v Československu, býv. poradce Václava Havla
Václav Bartuška, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, politik, publicista, býv. studentský vůdce
Heřman Chromý, básník, chartista, diplomat
Pavel Fischer, předseda správní rady Nadace Forum 2000, pracoval v kanceláři Václava Havla, nyní v diplomacii

Politologická fronta:

Petr Just, politolog, člen české asociace Římského klubu

Michael Kraus, profesor politologie na Midlebury College (USA), externí poradce ČT, člen Švejnarova volebního týmu, bratr Ivana a Jana Krause
Jacques Rupnick, historik, politolog
Jan Hartl, ředitel STEM
Vladimíra Dvořáková, politoložka
Jakub Klepal, zástupce výkonného ředitele Nadace Forum 2000, předseda správní rady DEMAS (Asociace pro podporu demokracie a lidských práv), člen Správní rady Asociace pro mezinárodní otázky

„Intelektuální“ fronta:

Martin C. Putna, literární historik
Jiřina Šiklová, socioložka
Lukáš Macek, „odborník“ na Lisabonskou smlouvu
Jiří Hromada, gayaktivista
Karel Matoušek, poradce Jana Švejnara
Erazim Kohák, filosof
Petr Uhl, intelektuál, novinář
František Janouch, jaderný fyzik, předseda SR Nadace Charty 77
Anna Šabatová, zástupce veřejného ochránce práv
Věra Tydlitátová, aktivistka, umělkyně, spisovatelka, blogerka, bojovnice za lidská práva, pedagog, básnířka, publicistka, judaistka, religionistka, expertka na extrémismus, odbornice na xenofobii
Fedor Gál, slovenský politik
Ivan Gabal, sociolog
Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny
Tomáš Klvaňa, lobbista
Jiří Musil, sociolog, člen správní rady Nadace Forum 2000, býv. ředitel Středoevropské univerzity v Praze, profesor na CEU Budapešti, člen české asociace Římského klubu

NGO fronta:

Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture
Adriana Krnáčová, konzultantka a bývalá ředitelka Transparency International
Ondřej Šteffl, ředitel SCIO
Igor Blaževič, lidskoprávní aktivista
Monika MacDonagh-Pajerová, profesionální revolucionářka
Jiří Tutter, šéf české pobočky Greenpeace
Šimon Pánek, šéf Člověka v tísni
Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, zakládající člen české pobočky CFR
Olga Sozanská, ředitelka nadace SYMPOSION, zakládající členka české pobočky CFR
Ivan Rynda, politik, akademik, spoluzakladatel a místopředseda Společnosti pro trvale udržitelný život či české asociace Římského klubu
Jaroslav Kalous, výkonný předseda České asociace Římského klubu
Michal Paulus, sekretář České asociace Římského klubu
Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77, členka správní rady Knihovny Václava Havla
Ivo Šlosarčík, vyučuje na New York University Praha, FSV UK a Jean Monnet Center of Excellence, zakladatel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM
Jakub Landovský, člen správní rady Nadace Forum 2000

vědecko-univerzitní fronta:

Filip Karfík, profesor filosofie na Université de Fribourg
Vladimír Karfík, literární vědec
Antonín Kostlán, historik
Petr Koťátko, filosof, profesor na UK v Praze
Zdeněk Kratochvíl, docent filosofie na UK v Praze
Richard Müller, překladatel, literární vědec
Jan Payne, docent biotiky na 1. LF UK
Miloslav Petrusek, profesor sociologie na FSV UK, zakládající člen Knihovny Václava Havla, člen české asociace Římského klubu
Petr Pokorný, profesor na ETF UK
Lenka Karfíková, profesorka filosofie na ETF a FF UK Praha
Petr Kocna, Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK
Štěpán Špinka, proděkan FF UK v Praze
Matěj Spurný, historik
Jiří Fajt, historik umění
Martin Hilský, překladatel, profesor na UK v Praze
Ivan Chvatík, filosof, vedoucí archivu Jana Patočky
Miroslav Petříček, filosof, VŠ učitel, Praha
Ondřej Matějka, historik
Jana Pilátová, pedagog DAMU
Jan Trlifaj, profesor matematiky na MFF UK v Praze
Petr Zamarovský, fyzik, ČVUT Praha
Petr A. Bílek, profesor české literatury na FFUK v Praze
Jan Hančil, děkan DAMU
Jan Sokol, profesor, člen české pobočky Římského klubu
Ivo Mathé, rektor AMU
Jiří Černý, hudební publicista
Pavel Seifter, historik, zakládající člen české pobočky CFR
Martin Potůček, česká asociace Římského klubu
Pavel Nováček, prezident České asociace Římského klubu, vedoucí katedry rozvojových studií na Palackého univerzitě v Olomouci
Jiří Drahoš, vědec, úřadující předseda české asociace Římského klubu
+ Jiří Niederle, akademik, člen české asociace Římského klubu
Eduard Schmidt, emeritní rektor Masarykovy univerzity, člen české asociace Římského klubu
Vilém Prečan, historik, disident, člen správní rady Knihovny Václava Havla
Jarmila Doubravová, přednáší filosofii na ZČU, členka výboru české asociace Římského klubu

Duchovní fronta:

Tomáš Halík, katolický kněz a profesor na FF UK v Praze
Svatopluk Karásek, evangelický farář
Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, zakládající člen české pobočky CFR
Efraim Karol Sidon, rabín, pražský rabín, zakládající člen české pobočky CFR
Miloš Rajchrt, vikář Českobratrské církve evangelické, zakládající člen české pobočky CFR
Václav Malý, biskup
Jakub Trojan, evangelický farář, Evangelická teologická fakulta UK

Lékařská fronta:

Jan Hnízdil, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause
Slavomil Hubálek, psycholog
Jiří Pothe, lékař
Martin Jan Stránský, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause
Zdeněk Bašný, lékař
Dana Němcová, psycholožka
Peter Pöthe, psychoanalytik
Václav Mikota, psychoanalytik
Jan Poněšický, psychoanalytik
Jiří Šimek, psychoanalytik
Jiří Šavlík, psychosomatik
Vladislav Chvála, psychoterapeut
Věra Fischelová, psychoanalytička
Martin Bojar, býv. min. zdravotnictví, chartista, lékař
Pavel Klener, přednosta 1. interní kliniky, zakládající člen české pobočky CFR

Finančně-manažersko-podnikatelská fronta:

Zdeněk Bakala, průmyslník, vlastník médií
Zdeněk Tůma, exguvernér ČNB
Tomáš Sedláček, ekonom
Diana Phipps-Šternberková, podnikatelka, zakládající členka české pobočky CFR
Meda Mládková, galeristka a mecenáška umění
Michal Horáček, textař, člen správní rady Knihovny Václava Havla
Pavel Telička, lobbista, podnikatel, člen Trilateral Commission
Jiří Kunert, předseda představenstva Živnostenské banky, člen Trilateral Commission
Gabriel Eichler, podnikatel, zakladatel Benson Oak, člen Trilateral Commission
Jan Bubeník, býv. studentský vůdce, manažer
Radomíra Hoffmeisterová, podnikatelka a ekoložka, zakládající členka české pobočky CFR
Tomáš Kosta, vydavatel, zakládající člen české pobočky CFR
Radomír Dočekal, podnikatel, zakládající člen české pobočky CFR
Hana Lešenárová, Nadace Forum 2000, konzultantka Control Risks
Lucie Pilipová, podnikatelka, býv. výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní rady Nadace Forum 2000
Ivana Štefková, manažerka, výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní rady Nadace Forum 2000
Dita Stejskalová, Nadace Forum 2000, členka dozorčí rady Knihovny Václava Havla, šéfa české pobočky Ogilvy
Radek Špicar, Nadace Forum 2000, ředitel pro vnější vztahy Škoda Auto
Ondřej Škorpil, manažer ČSOB, Nadace Forum 2000
Mark Vydra, spoluzakladatel developerské společnosti Portland Trust s.r.o., člen správní rady Knihovny Václava Havla
Luboš Řežábek, býv. šéf představenstva Telecomu, sdružení Lípa
Jana Marcová, býv. mluvčí ODS, lobbistka, spolumajitelka AMI Communication, sdružení Lípa
Aleš Barabas, člen představenstva a náměstek generálního ředitele UniCredit Bank Czech Republic, sdružení Lípa
Petr Budinský, manažer, sdružení Lípa
Michaela Erbenová, bankéřka, sdružení Lípa
Jan Dobrovský, lobbista

Právnická fronta:

Luboš Tichý, právník, zakládající člen české pobočky CFR
Ota Turek, advokát, zakládající člen české pobočky CFR
Karel Přibáň, právník
Martin Radvan, advokát, člen správní rady Nadace Forum 2000, poradce M. Čalfy
Emil Holub, právník americké firmy Clifford and Chance, člen dozorčí rady Knihovny Václava Havla
—————-
Poznámka V.T.:
Gramatické chyby, chaotické třídění členů pravdoláskařského spiknutí, chyby v psaní jejich jmen, chybná uvedení povolání i zjevné nesmysly, například, že u některých je křížkem označeno, že jde o zemřelé, ale mnozí již dávno mrtví lidé figurují bez označení mezi živými, ponechávám striktně podle Bartošova podání. Pan Bartoš by mne třebas nařkl z manipulace s jeho skvělým (podle Klause dokonce geniálním) seznamem a nakonec, je to prý český vlastenec a “novinář,” tak určitě ví, proč píše, že Kateřina Jacques je bývalý poslanec za SZ, a proč nepíše “poslankyně,” nebo proč zásadně nepřechyluje slovo pedagog. Brzy asi budeme muset vydat upravená Pravidla českého pravopisu, aby odpovídala géniově reformě.
———————————————–

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
2 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 102 hlasy, průměr: 10.00 z 10 (2 hlasů, průměr: 10.00 z 10)
Pokud chcete hlasovat pro tento příspěvek, musíte být zaregistrován.
Ukládám ... Ukládám ...

18 Responses to “A máme tady aktualizaci Seznamu pravdoláskařů”

  1. Věra Tydlitátová Says:

    Všem nově přijatým srdečně gratuluju. Buďte hodni té pocty a pilně pravdoláskujte, aby se Taťka Šmoula nemusel zlobit!

  2. Ondřej Wolf Says:

    A zase nic ……
    Ondřej

  3. Fr. Řeka Says:

    ha ha velký havlovcobijce opět udeřil… sakra, to je teda válka, já vám řeknu, tohle je boj jak Stalingrad.

  4. Munzarová Says:

    Těšímse, až budou vypracovány seznamy tunelářů a rozkradačů daní občanů.
    Jistě se na nich už pilně pracuje, že?

  5. Martin Uhlíř Says:

    Dobrý den,

    pokud je to alespoň trochu možné, připiště mě prosím na seznam.

    S některými málo spolupetenty (napočítal bych možná na prstech jedné nebo dvou rukou) bych sice na pivo nešel, ale když se na ten seznam dívám z globálu, přijde mi, že většina z těch lidí má společný minimálně jeden rys, snaží se chovat slušně a nebojí se ukazovat na nepravosti, které poškozují dobré jméno naší země. A v takové společnosti se budu cítit dobře.

    S pozdravem,

    Martin Uhlíř - zastupitel TOP 09 v Praze 10

    P.S. připojuji odkaz na publikovaný článek, který by mne mohl kvalifikovat :) „Je nemravný prezident Václav Klaus hrozbou pro českou demokracii?“ http://martinuhlir.blog.idnes.cz/c/173198/Je-nemravny-prezident-Vaclav-Klaus-hrozbou-pro-ceskou-demokracii.html

  6. Věra Tydlitátová Says:

    Martine, to asi budete muset poslat samotnému Géniovi, on tyhle blogy nás obyčejných podlidí nečte.

  7. Persi Says:

    Zase mne přeskočili:-( Tak snad příště…

  8. Persi Says:

    A on pořád řadí Neffa mezi “pravdoláskovce”? Nu, to by ho pan spisovatel asi hnal…

  9. Věra Tydlitátová Says:

    Příspěvek v diskusi u Adama Bartoše (puštěný přes Bartošovu cenzuru):
    -
    “Ukecan

    Při vší úctě k panu Bartošovi. Podovolil bych si malý zlepšováček, kdyby židy označil červeně a chartisty podtrhl, aby dav věděl, jak s nimi v případě zvratu naložit.”

  10. Ondřej Wolf Says:

    Tohle pro Bartoše přece není žádný problém a nikdo ho nemůže podezírat ze sympatií k nacismu či fašismu. Vždyť každý vidí, že barevná a grafická symbolika je úplně jiná. :-) :-) :-)
    Ondřej

  11. Věra Tydlitátová Says:

    Pan ABB zase vyplodil obhajobu, tentokrát estébáků atd. Neklikejte na PZ, abyste je nepodporovali, zde je kopie jeho blábolu:
    —-
    Bartoš: Před časem se mi podařilo rozvířit debatu na téma neutuchajícího vlivu skupiny přívrženců bývalého prezidenta Václava Havla, pro zjednodušení označované jako “pravdoláska”.

    O Havlovi. Odpověď Pavlu Kohoutovi

    Byl jsem až překvapen, kolik členů… tohoto bratrstva bylo vyprovokováno k reakci na můj článek, jehož součástí byl seznam téměř dvou stovek nejviditelnějších tváří havlismu (nyní aktualizovaného na 300), za kterým někteří chtějí vidět seznam ideových nepřátel k likvidaci a přirovnávají ho proto (se zlým k úmyslem) k seznamu židů či jiných nežádoucích osob.

    Protože se ale debata stále více točí spíše kolem toho, zda je či není etické sestavovat seznamy osob (já na tom nic neetického nevidím, navíc pravdoláska to dělá běžně, viz Cibulkovy seznamy, které měly jednou provždy zdiskreditovat potenciální oponenty), případně, zda slovo “pravdoláska” je či není nadávkou, a protože se opomíjí podstata věci, chtěl bych se k tématu ještě jednou vrátit. V následujícím textu hodlám shrnout, jaké důvody mne vedou k takto striktně kritickému postoji vůči bývalé hlavě státu a politicko-mediálně-kulturní frontě, která se kolem ní vytvořila a s povýšeneckou umanutostí cíleně útočí na současný politický status quo.

    Text budiž zároveň odpovědí na útočný článek z pera spisovatele-budovatele Pavla Kohouta, který mne kvůli seznamu přirovnává k nacistickému pohlavárovi a vydavateli antisemitistického listu Der Stürmer Juliu Streicherovi (MF DNES 29. ledna 2010) a vytýká mi jakousi mladickou nerozvážnost, se kterou jsem seznam vytvořil. Dobrá, ponechme pana Kohouta - který ve své mladické a postmladické (ne)rozvážnosti oslavoval stalinský režim (natolik, že datum své svatby stanovil na Stalinovy narozeniny), byl do poslední chvíle horlivým komunistou, aby poté, když už Stalin nebyl v módě, byl alespoň komunistou s lidskou tváří a když ani to nevyšlo, přeoděl se pro změnu do hávu demokrata - ponechme ho jeho fantazírování a podívejme se na to, co pravdoláskařskému bratrstvu vyčítám.

    Vytýkat Václavu Havlovi excesy mládí - nevěry, opilecké večírky, bohémský styl života, přezíravý postoj ke svým kolegům ve vězení, kteří podobně prominentní postavení neměli, to vše by bylo příliš malicherné. Útočit na něj z těchto pozic by bylo nedůstojné. Je to jako vytýkat pubescentnímu mladíkovi jeho první návštěvy hospod či barů či Pavlu Kohoutovi to, že (podobně jako Streicher, jen opojen ideologií, která přinesla o poznání více mrtvých) oslavoval v první půli svého života sovětskou totalitu a byl oporou totality vezdejší, která se v té sovětské zhlížela. Nechme tyto hříchy minulosti a přivřeme nad nimi velkoryse oči. Mýlit se je přece lidské (a kdyby Streichera tak rychle nepověsili, třeba by také v novém režimu řekl, že se mýlil, včas by se překabátil a mohl by psát do hlavních německých novin, jako pan Kohout píše do düsseldorfského MF DNES).

    Pochybné politické kroky, jako je velká amnestie a další chyby, kterých se Havel ve své funkci dopustil, také nemohou být tím hlavním, co by mu mělo být vytýkáno. Chybovat je přece lidské.

    Můj bytostný nesouhlas s pravdoláskou dokonce není dán ani tím, že se jako konzervativně smýšlející člověk nemohu ztotožnit s levicovým světonázorem bývalého prezidenta a jeho spolupracovníků. Levicové přesvědčení přece má v českém národě silné kořeny a jakýsi sociáldemokratismus proto beru jako legitimní politický proud. Proto kdyby šlo jen o toto, byl by pro mne Havel stejně neškodným, jako socialista Paroubek či jeho nástupci Hašek se Sobotkou, byť je z mého pohledu mrhání penězi daňových poplatníků na jakýsi sociální stát věc nemravná.

    Václav Havel je ale více než pouhý levicový politik, který by si liboval v rozhazování peněz sociálně slabým a v zadlužování státu na úkor příštích generací. To by ještě bylo dobré. Václav Havel je “levičák” celým svým životním směřováním a uvažováním, svojí představou, že je potřeba lidskou společnost nějakými apely zlepšit, přeorientovat a vytvořit (z přirozeně hříšného) člověka jakéhosi člověka lepšího. To se totiž neobejde bez radikálních zásahů do společnosti a jejího přirozeného vývoje, se kterými jako konzervativec souhlasit nemohu.

    Ale pojďme ještě hlouběji - není to ani dokonce levicové smýšlení Václava Havla v etických otázkách, pro které ho nemohu obdivovat tak, jak Česká televize káže. Jakkoli mi je podobné uvažování odporné, Havlovo přirovnávání rodiny k teletníku, abych uvedl alespoň jeden příklad této relativizace tradičních hodnot (byť i ten v sobě už obsahuje určitý zárodek zvráceného myšlení, na které si ještě ukážeme), není ještě tím jediným, proč jej považuji za nebezpečnou postavu české politiky (a to i po jeho odchodu z prezidentského úřadu). Podobných lidí, kteří se tradičním hodnotám vysmívají, je přece v dnešní společnosti povícero a Havel - opět - není tedy žádnou výjimkou.

    Sociálněinženýrské představy bývalého prezidenta jdou totiž ještě dále. Přesahují české prostředí. Havel má nejen (na jednu stranu pochopitelnou) potřebu komentovat v českém prostředí probíhající politický zápas o to, zda homosexuálům přiznat speciální výhody (z té doby pochází onen kuriozní výrok o rodině coby teletníku), ale rád by se vyjadřoval a také se vyjadřuje k otázkám lidstva jako takového. A právě na této úrovni rozvíjí ty nejvíce nebezpečné ideje. Má chorobné nutkání mravokárně poučovat lidstvo - a protože snad i on sám už došel k poznání, že jeho morální apely k ničemu nevedou a pokojnou cestou realizovány být nemohou - nejraději by onen svůj vysněný svět vybudoval silou, což vidíme například na jeho pozitivním přístupu ke skandálním návrhům Římského klubu, jehož je čestným členem.

    Tedy klubu, který se netají zvrácenou touhou zredukovat (pod různými záminkami) počet obyvatel na zemi na půl miliardy lidí - to vše pod pláštíkem jakéhosi environmentalismu a neomalthusiánského strachu z nedostatku ropy a jídla, ve skutečnosti však nejspíše na základě okultních vizí iluminátských či jiných tajných společností. Souhlasit s čestným členstvím v organizaci s takovými plány ukazuje buď na ohromnou lehkovážnost, se kterou se Havel připlete všude tam, kde cítí šanci zviditelnit se vedle jiných elitářů (aniž by si předtím přečetl jejich základní programové příručky), nebo (a to spíše, s přihlédnutím k některým jeho názorům) na mrzkou morální úroveň člověka. Členství jako toto pak není nijak nepodobné členství v nacistické straně či - ještě lépe řečeno - příslušnosti k účastníkům schůzky u Wannsee. Tam se plánovala likvidace milionů, zde se plánuje likvidace miliard. A nejen plánuje, ale i probíhá - skrze eugeniku, potraty, vakcíny, plánované rodičovství a všemožné moderní způsoby kontroly populace, skrze přidávání jedů do všeho, co konzumujeme, zubní pastou počínaje a potravinářskými výrobky konče. Takový postupný, tichý, plíživý holokaust, stokrát horší než ten hitlerovský. Jenže na připomínání holokaustu už mají monopol jiní, a tak mluvit o nějakém ještě horším, je jaksi nepatřičné.

    Ještě ani to by ale nebylo tím hlavním kamenem úrazu - dalo by se totiž říci, že Havel si těchto souvislostí není vědom a jen dělá, co mu někdo poradí, což ostatně dělal celou svou politickou kariéru. Vždyť i v nacistické straně byla spousta lidí, kteří ani netušili, co se u Wannsee domlouvalo a Pavel Kohout asi také nevěděl, že v jím opěvovaném Svazu existuje něco jako gulag. Navíc, podobných blouznivců s mesiášským komplexem, podobných falešných proroků či samozvaných rabínů-revolucionářů, kteří by chtěli spasit svět či alespoň zabránit přelidnění, poznala už historie nespočet. Havel by byl jedním z nich, na Hrádečku by si sepisoval své moudré manifesty do šuplíku a více by neškodil. Neštěstím pro Československo a posléze Českou republiku bylo ale to, že člověk s těmito svéráznými idejemi (nebo je získal až poté, co jej myšlenkově oplodnila Madeleine Albrightová či Dalajláma?) se stal vítaným spojencem globalistů. Tedy někým, koho Mocní pozvedli do předem připravené role a kým po celou dobu manipulovali. Mesiáš-teoretik tak nečekaně dostal pravomoci a náležitě je začal využívat v praxi.

    To, do jaké míry si toho Havel byl nebo nebyl vědom, na jeho vině nic nemění. Rozhodující mocenské elity se zkrátka rozhodly Havla povýšit a daly mu moc, skrze kterou mohl své teoretické úvahy (alespoň na čas a alespoň zčásti) realizovat, což se mu zalíbilo natolik, že z původně slibovaného roku a půl úřadování na Hradě se stalo nakonec třináct nekonečně dlouhých let a ještě dnes jsme svědky neustálého Havlova Přicházení. To, že se Havel přemístil z Hrádečku na Hrad, je tedy jakýmsi klíčovým momentem, za který tedy primárně mohou jiní (ti, co jej vybrali), Havlovi (pokud mu odpustíme ctižádost, ve které s tímto návrhem souhlasil) ale můžeme vyčítat nedostatek pokory v této nečekaně získané zodpovědné roli, kdy své mesiášské vize nenechal ve zmiňovaném šuplíku, ale ještě více je rozvinul a aplikoval na deset milionů svých spoluobčanů.

    Pojďme ale ještě dále. Co Havlovi vytýkám, je jeho neupřímnost a faleš, předstírání jakési virtuální reality, kdy se podílel na podvodu zvaném “sametová revoluce” a celý život se stylizoval do role někoho, koho náhodné a nečekané dějiné zvraty vynesly do středu dění, třebaže to bylo ve skutečnosti tak, že byl pouze dopředu vybrán, na tuto roli připraven a poté ji jen - s větší či menší improvizací - odehrál.

    Havel nebyl a není žádný Přemysl Oráč, kterého by od pluhu - nic netušícího - přivedli na trůn. A nebyl ani Masarykem, který si svou funkci a nehynoucí obdiv odpracoval univerzitní pílí, organizováním odboje a spoluprací na založení republiky. Byl to jen potomek prominentní rodiny, se kterým už za hluboké normalizace bylo počítáno jako s budoucím prezidentem a který tak byl dokonce svými známými titulován. Dokonce i funkcionáři KSČ (jak je vidno z projevu Milouše Jakeše na Červeném hrádku) věděli, že existují plány na jeho instalaci do prezidentské funkce ještě dávno předtím, než se věci na podzim 89 daly do pohybu.

    O kom tu mluvím? O západních šedých eminencích, které si Havla vyhlédly, finančně podporovaly Chartu a sepsaly scénář k následnému dramatu, jehož ale Havel nebyl žádným spoluautorem, nýbrž obyčejným kulisákem či osvětlovačem, který schválně cílil kužel světla z reflektoru tak, aby jiná místa záměrně zůstala ve tmě. Kdo přesně si ho vyhlédl a proč právě jeho (a zda to třeba byla nějaká splátka za to, že jeho rodina hostila v 33. roce v Lucerně klíčový 18. sionistický kongres), o tom můžeme jen spekulovat. Stejně jako o tom, jakou roli v tom všem sehrálo svobodné zednářství jeho otce a - podle některých pramenů - i jeho vlastní.

    Dobrá, dalo by se říci - je nesnadné odolat takové nabídce a někdo by možná i řekl, že by bylo špatné takovou příležitost promarnit. Havel se mohl své šance chopit a prokázat (jak se nyní marně pokouší pan Kohout), že je skutečným následníkem Masaryka, někým, kdo bude společně s ním, slovy Kohouta, “vynesen na nebesa dějin.” Leč nic takového Havel neučinil. Z pozice, do které se dostal, nikdy nehájil české zájmy. Neodstřihl se od těch, co ho vynesli k moci, aby - když už se tam za oněch prapodivných okolností dostal - byl národu v něčem prospěšný, ale pouze do puntíku a přesně plnil úkoly mocných, nemaje žádného vlastního přesvědčení. Téměř veškeré jeho politické kroky byly pouze plněním přání odezíraných ze rtů těch, co stáli kolem a úkolovali ho. Zkrátka jim jen splácel to, že mu pomohli k prestižnímu postu. České zájmy šly stranou. Splácel svou moc otrocky a poslušně.

    Pojďme ale ještě hlouběji. Jakkoli je nehájení národních zájmů ta nejhorší vizitka, jakou může ten který politik mít, i toto bych ještě dovedl pochopit (i když ne tolerovat), protože dnes skoro žádný politik národní zájmy nehájí. V tomto ohledu je Havel jen jedním z mnoha, nebyl by žádnou výjimkou (třebaže je pravda, že dnešní politici národní zájmy nehájí často kvůli tomu, že tyto zájmy už dávno hodil přes palubu právě Havel a generace dalších politiků tak v tomto slabošském duchu svým příkladem vychoval).

    Co ale Havla odlišuje od všech těch, kteří národní zájmy také nehájí, je to, že on navíc cíleně postupuje proti nim - proti národní svébytnosti a suverenitě, proti národnímu státu jako takovému. Pohrdlivě mluví o vlastenectví a národovectví a spolupracuje s těmi, kteří se netají svou snahou o zrušení národních států a nahrazení jich nadnárodními uskupeními. Dokonce tomu sám věří a tyto názory prezentuje a propaguje ve svých projevech. Havel tak není a nemůže být pokračovatelem Masaryka (který novodobý český stát spoluzaložil), protože činil a činí vše pro to, aby českou svébytnost potlačil a suverénní český stát demontoval. Jestli na někoho navazuje, tak na komunistické prezidenty podléhající Kremlu (dávat ho do souvislosti s Háchou by bylo Háchovou urážkou). Toto quislingovské hrbení se před mocnými, posluhování jim a kolaborace je hlavním odkazem Havlovy politické kariéry. Je to smutné a spousta lidí mne za taková slova nebude mít ráda, ale je tomu tak.

    Nejkřiklavějšími příklady Havlovy neúcty k národním zájmům (našim či našich bratrských států) je například bezmezná podpora a propagace humanitárního bombardování Jugoslávie, bratříčkování se s islamistickými radikály a vrahy (což mu ale nebrání být zároveň členem spolku, který si dává za cíl bojovat proti politickému islámu), podpora sudetským Němcům (jako splátka za financování disentu ze sudetoněmeckých peněz), hrbení se před Evropskou unií a zrada národa přímou podporou Lisabonské smlouvy a mnohé další příklady, které jsou u něj o to závažnější, že k takovým postojům inspiroval nejen své spolupracovníky a pokračovatele, ale často i běžné občany, u kterých se těšil určité důvěry. Komu je mnoho dáno, od toho je mnoho požadováno a Havlova vina by měla být posuzována mnohem přísněji, než vina řadových kolaborantů, kteří jen neměli odvahu jít proti proudu.

    Tím jsme se dostali k oné pravdolásce, vlivné skupině lidí propojených výše zmíněnou zhoubnou ideologií (havlovské filosofie, na kterou se naroubovaly prvky amerického neokonzervatismu, neomalthusiánství a novopohanství, které vidíme v uctívání Matky Země), pokrevními svazky (mnoho těch, kdo se narodili z oněch bouřlivých a nejasných nemanželských disidentských vztahů jsou dnes vlivnými diplomaty nebo mají jiné zajímavé posty), svojí minulostí (staré vlivné pražské rodiny), členstvím v komunistické straně (jako zmíněný Pavel Kohout) a posléze rolí v disentu, finančními zájmy či přináležitostí k různým institucím, spolkům, nezřídka i okultním sešlostem. Skupina natolik pevně etablovaná v současné společnosti, v politických stranách, mediálním světě, světě byznysu či světě universitním, že vymýtit její vliv je téměř nemožné. Doplňuje ji neméně početná skupina “užitečných idiotů”, tedy hvězd a hvězdiček české kultury a showbyznysu, kteří vytvářejí jakousi stafáž a Havlův fanklub a - ač často o zmíněných souvislostech nemají nejmenší potuchy - o to halasněji vystupují po Havlově boku a vytvářejí mu potřebné mediální krytí. Pravdoláska má tedy jakési tvrdé jádro (zmíněné staré rodiny, které si předávají moc z generace na generaci) a k tomu měkký obal herců, zpěváků, spisovatelů a dalších veřejně známých osob, které tomu všemu mají dát jakýsi civilní nádech.

    Ale zpět k Havlovi. Mám-li svoji úvahu shrnout, pak bývalému prezidentovi vytýkám absenci hájení českých národních zájmů, která často přecházela v přímé útoky na českou státnost. Vytýkám mu jeho servilní vztah k mocným tohoto světa, kterým splácel to, že jimi byl vybrán pro nejvyšší ústavní funkci, v níž měl vytvářet kulisy, které by dodaly přesvědčivosti dramatu zvanému “sametová revoluce”, ve kterém se režim minulý na základě součinnosti světových zpravodajských služeb měl přeměnit na režim nový (o tom, že se to u nás tak úplně nepovedlo, protože onen nový režim se vyvinul jinak, než jak si Havel představoval, tím, že do hry vstoupil někdo, kdo se ironií osudu stal jeho následníkem, o tom zase někdy příště).

    Toto své úsilí pilně provozoval po celou dobu své politické kariéry, ale - naneštěstí - v něm pokračuje i nadále, inspiruje k němu své souputníky a pokračovatele a sám se i jako enfant terrible stále vynořuje ve chvílích, které mají z jeho pohledu potenciál pohnout společností jeho kýženým směrem (tedy zpravidla před volbami nebo jako nedávno, když pražská lůza pod jeho vedením vtrhla na magistrát a za divošských hrdelních zvuků demolovala zasedací síň).

    Stává se tak člověkem, který místo toho, aby tvořivě přispíval ke konsensu a národní jednotě, pro své vlastní, překvapivě stále neukojené, ambice neustále usiluje zvrátit současný společenský systém, jako se mu to na čas povedlo v roce 1997.

    Jde tu ale ještě o něco více než o pouhý mocenský zápas dvou politických vizí o vliv v tomto státě - té, kterou reprezentuje Václav Havel a skupina kolem něj (pravdoláska) a té, která si přeje klasické demokratické soupeření politických stran, Evropu svobodných národů a národní státy svobodných občanů (Václav Klaus). Ve skutečnosti se zde formuje bojová fronta, ve které půjde stále více o bytí a nebytí tohoto národního státu jako takového.

    Dělící linie mezi těmi, kteří věří, že národní stát je hodnota, která je cenná sama o sobě a kterou stojí za to hájit proti všem pokusům (na globální úrovni) ji rozrušit, zavrhnout a nahradit něčím novým a mezi těmi, kteří právě tyto pokusy o zánik národního státu propagují a postupnými krůčky se je snaží realizovat, přesně kopíruje dělící linii mezi oběma výše zmíněnými tábory.

    Rýsuje se tu tak konflikt mezi lidmi, kteří ctí český národní stát a přejí si jeho uchování pro příští generace a mezi lidmi, kteří vlastenecké smýšlení nikdy neměli a nemají a český národ by nejraději viděli jako pouhý dnešní region v rámci novodobého evropského svazu a zítřejší gubernii jednoho celosvětového impéria s jednou globální vládou.

    Do kterého z těchto táborů patří pravdoláska, musí být snad každému jasné.

    Pro Prvnizpravy.cz

  12. Věra Tydlitátová Says:

    Že ABB nevidí nic neetického na tom, co dělá a v čem se rochní, to mne nepřekvapuje. Ovšem mohl by alespoň umět správně opsat datum vydání článku, na který se odvolává.
    -
    Toto je článek Pavla Kohouta publikovaný v MFD dne 29.1.2011:
    —————–
    Pavel Kohout:
    Opět jsou tu seznamy - jako za časů, jež by se neměly vrátit

    Jen první prezident byl vynesen na nebesa dějin. Předposlední je na dobré cestě za ním.

    …Otřesy netrpí v současnu jen strany vládní koalice reprezentující počtem členů drobnou část české společnosti, ale i mnohem větší menšina - její intelektuální scéna. Nedávno ji rozpoltil text nazvaný „Věční petenti ve službách pana Vaňka“, doplněný seznamem sto osmdesáti jmen osob podporujících různé výzvy údajně inspirované myšlenkami „vrchního petenta“ Václava Havla.
    Poslední petice, kterou jsem spolupodepsal (spolu s jmenovaným), bylo Prohlášení Charty 77. Už třiatřicet let dávám přednost textům, za něž si ručím sám, a netahám do šarvátek spojence. Zřejmě proto chybím na listině, jež rozpoutala další z bouří v našem zimním království ležícím podle Shakespeara umoře.
    Rozhněvaný mladý muž položil přes sebe proti světlu významné petice posledních let a zjistil, že se jména signatářů často kryjí. Prohlásil je proto za profesionální stěžovatele, jimž se ošklivě říká kverulanti. Mohu se, nemaje (až dosud) razítko „pravdoláskař“, považovat za člověka, který si dělá o kauze mínění neovlivněné démonem souhlasu. Z té pozice chci autoru článku i seznamu, jehož nejmenuji z důvodu, který ještě uvedu, nejdřív poděkovat. Měl totiž opravdu geniální nápad vytipovat a pospojovat významné Čechy rozdílného věku i profese, ale velmi podobného ražení. Nemůže si jen činit nárok na prvenství.
    Jeho nejznámějším předchůdcem za mého života byl muž, jenž už počátkem třicátých let minulého století otiskl první a dokonce středoevropský seznam několika tisíc osob, které spojoval buď špatný původ, nebo neskrývaná zášť k režimu a jeho hlavě. Protože se však nezdařilo všechny rasové či myšlenkové zločince masově zplynovat také mimo území Říše, jejich přívrženci po válce Julia Streichera, vydavatele listu Der Stürmer, v Norimberku pověsili.
    V jeho duchu sepsal v roce 1970 kolektiv autorů vedený ministrem kultury normalizační vlády ČSSR Seznam č. 1, obsahující jména českých a slovenských občanů, jimž není dovoleno publikovat ani jinak veřejně působit. Doplnily jej, rovněž s nejvyšším posvěcením, seznamy Státní bezpečnosti, takže vznikl soupis několika set osob, které tentokrát pojil záporný vztah ke Komunistické straně Československa a k Sovětskému svazu. Správnost seznamů potvrdilo, že právě z toho okruhu vyšli signatáři dokumentu CH77, který stranu i vládu znemožnil po celém světě. Autory soupisu zabalil listopad 1989 do sametu, ale dodnes je stíhají strohé odsudky.
    Mladý sestavitel čerstvého katalogu jmen, jehož jsem nejmenoval z pověrčivosti, že by i jeho mohl stihnout špatný osud, se neprovinil ničím jiným, než že z české společnosti vybral dokonce jen pár desítek lidí majících logicky blízko jak k osobám na soupisu Julia Streichera, tak k těm v Seznamu č. 1 a v seznamech StB. Jsou to vesměs ženy a muži, kteří se rozhodli neponechat osud svůj i své společnosti v rukou různých vrchností, jež se neukázaly být k tomu odborně povolány či morálně oprávněny.
    Rozhořčení všech, jimž byla teď dána stejná nálepka (k vypálenému cejchu má na hony daleko!), chápu jen částečně. Musí jim být přece jasné, že se dostali do elitního klubu lidí různých názorů, ale spřízněných volbou žít ve fungující demokracii, do okruhu dost podobného už dvakrát zmíněné Chartě 77. Na to by měli být skromně hrdí. Problém s tím mohou mít jiné dvě skupiny spoluobčanů:
    Do první patří osazenstvo hospodských „štamtišů“, které odjakživa upřednostňuje vůdce a proroky mluvící mu z duše, ne-li přímo z úst. Tradičně nesnáší názory odlišné od většinových, a bývá-li trestné označit za původce všech problémů obce Židy, viní z nich intelektuály.
    Druhou tvoří právě intelektuálové, kteří se však za ně odmítají považovat toužíce po chvále předchozích, k čemuž je nutí jistá porucha povahy. Němčina jematkou nekonečných slovních spojení - budiž uvedena tasemnice Hotentotenpotentatentantenatentäter (pachatelé atentátů na tety hotentotských panovníků); ke kratším patří slovo Minderwertigkeitskomplex, jemuž se stručně česky říká mindrák. Je to trvalý stav ducha způsobený pocitem, že někdo je v něčem lepší a ten horší ho nikdy nemůže dohnat. V Česku jej už dvacet let v mnoha postižených vybuzuje právě onen Vaněk, jak je označován jménem hrdiny svých her předchozí prezident.
    K němu se přitáčejí mnozí, jimž jsou blízké tvůrčí myšlení, vstřícnost až laskavost, a především schopnost sebereflexe i sebekritiky. Není divu, že se rekrutují ze všech oborů lidské činnosti, jak to autor soupisky petentů sám zvýraznil jejich rozřazením do čtrnácti kategorií, které nazval „frontami“. Opravdu v nich nechybí skoro nikdo, kým se smí tato země chlubit, protože leckdo z nich i ve světě dává zvuk a obsah jménu Česká republika.
    Ta měla zatím deset prezidentů, ale jen první z nich byl přes různé slabůstky národem vynesen na nebesa dějin. Předposlední, vzdor podobně lidským přešlapům, je na dobré cestě být tam vyslán za ním. A že jsou na tom seznamu společně s ním uvedeni i arcibiskup pražský, vikář církve evangelické a židovský zemský rabín, nemůže mu v tom zabránit žádný kvůli zlobnému mindráku nebesy odvržený rádobynositel světla, po česku Lucifer.

  13. Hana Lukešová Says:

    Mně jen připadá divné, proč pan Bartoš přiřadil k seznamu Ondřeje Neffa, který rozhodně žádný levičák není a Neviditelný pes publikuje články i Klause či Jakla… A NP není rozhodně žádný uřvaný levicový plátek

  14. Věra Tydlitátová Says:

    Protože pan Bartoš nesestavil žádný seznam levičáků, ale seznam lidí, kteří jsou schopnější a úspěšnější než on. Proto také připravuje pokračování, protože schopnějších lidí než on jsou milióny.

  15. Ondřej Wolf Says:

    Přibližně 6 000 000 000?
    Ondřej

  16. Věra Tydlitátová Says:

    Ljuba Václavová: Asi jsem taky pravdoláskař: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/analyzy/_zprava/ljuba-vaclavova-asi-jsem-taky-pravdolaskar–850266

  17. Ondřej Wolf Says:

    Na PZ v profilu (neklikal jsem, je to stará věc) se Bartoš honosí vystudovanou theologií. Asi by měl vrátit diplom, celkem bez ohledu na to, jakých známek dosáhl. Uniklo mu to podstatné.
    Ondřej

  18. Věra Tydlitátová Says:

    On se nad tím podivoval už někdo na FB. Ale pak zjistil, že ABB nic vystudovaného nemá, udělal si nějaký rychlokurs pro diakony, nebo misionáře či co. Takže bez diplomu. Oficiálně má jen maturitu, i to je ale u něj podivné. Ale vlastně dneska má už maturitu i kdejaký kuchař a instalatér. Co měl ABB z češtiny netuším, ale žádná sláva to asi nebyla. Zajímalo by mne, na co je vlastně odborník, nic mne nenapadá.


 

 

VIDEO seriál Moskva očami Sergeja Chelemendika


 - Pravda o 2. svetovej vojne

Seriál Pravda o 2. svetovej vojne -

úryvky zo životopisu Adolfa Hitlera


 - Seriál klimatická katastrofa

Analytický seriál Klimatická katastrofa




 - Sen žobrákov o dome za 500 tisíc Eur

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

Nešťastné a okradnuté deti 


Analytický seriál Michaila Leonťjeva:

Veľká americká diera

 

http://tmp.aktualne.centrum.sk/soumar/img/1041/76/10417632-peter-stanek.jpg Cyklus televíznych dialógov s Petrom Staněkom



                      VIDEO seriál Poliny Chelemendikovej:
               Magický Nepál, Neuveriteľná India


 - VOĽBY 2010 - Ako to bolo naozaj?


VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

VOĽBY 2010 - AKO TO BOLO NAOZAJ?


 - Rusko a budúcnosť Slovanov

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:
Rusko a budúcnosť Slovanov


 -  Serial Národná idea

 Seriál Sergeja Chelemendika:
 Národna idea

chelemendik.sk






  









Všetky články z tejto rubriky nájdete tu...

Do fóra môžu prispeivať iba členovia so zaplateným predplatným.


Сергей Хелемендик – книги, статьи, видео, дискуссии



Словакия – страна, люди, бизнес



Словацко-русский клуб предпринимателей ROSSIJA



Sergej Chelemendik - knihy, články, videá, diskusie



Hnutie Dobrá sila – projekty



Slovensko-ruský klub podnikateľov ROSSIJA



Деловые предложения



Obchodné ponuky
 



ZÁBAVA



KNIŽNICA - TEXTY, VIDEÁ



NOVINKY PORTÁLU



Diskusie




Blogy





| chelemendik.sk | chelemendik.tv | chelemendik.ru | ruské knihy, knihkupectvo, matriošky, filmy | handmade |