Deprecated: mysql_connect(): The mysql extension is deprecated and will be removed in the future: use mysqli or PDO instead in /home/web/chelemendik.sk/www/debug.php on line 10

Chelemendik.sk
Словацко-русский портал Сергея Хелемендика    
Словакия        Клуб ROSSIJA       Сергей Хелемендик       Dobrá sila       Kontaktujte nás       Prihláste sa    Zaregistrujte sa    
Radim Panenka - Nikdo není vinen, dokud se neprokáže, že je Srb - chelemendik.sk

 

Radim Panenka - Nikdo není vinen, dokud se neprokáže, že je Srb

2019-10-09  (05:15)

 - Radim Panenka - Nikdo není vinen, dokud se neprokáže, že je Srb












Projev na protestu proti uloupení Kosova Srbsku 17. února 2013

17.02.2013 23:35

Nikdo není vinen, dokud se neprokáže, že je Srb.

 

To jsou slova, která si pod tragicky pravdivým označením „Haagské přísloví“ vypráví Srbové.

 

Vážení přátelé,

 

Asi tušíte, že ve svém příspěvku budu mluvit o takzvaném Mezinárodním trestním tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu a souvislostech a dopadech, jež se tohoto zásadního tématu bytostně dotýkají.

 

Mnozí z vás zcela určitě činnost tohoto takzvaného soudu sledují a jeho dosavadní výsledky znají. Jsem si jistý, že těm, kterým ještě pořád leží na srdci touha po alespoň elementární spravedlnosti, nedává činnost haagského tribunálu spát. Přesto však většina národa o tom netuší buď vůbec nic, anebo je ta špetka informací překryta nánosem manipulace, mediálních lží a hnoje, který do redakcí velkých médií vozí samozvané světové elity a novodobí kolonizátoři, jejichž vysněná představa světa se podobá loutkovému divadlu, v němž budou jednotlivé národy kráčet pouze takovým směrem, kterým oni zatahají za provázek.

 

Jenže jak známo, největší tajemství ochrání sama veřejnost tím, že jim odmítne uvěřit. Základní skutečnosti je nutné opakovat neustále dokola, protože jak ve své knize Smrt je neprovjerena glasina píše Emir Nemanja Kusturica: Dnes spousta lidí vyznává slepičí model a pamatuje si jen to, co se odehrálo mezi dvěma krmeními.“

 

Položme si otázku, čemu a komu haagský tribunál slouží. Oficiálně vznikl proto, aby soudil ty, kteří se dopustili závažných porušení mezinárodního humanitárního práva během války v dnes už bývalé Jugoslávii. Toto je ovšem oficiální označení, které se s realitou, bohužel, zásadním způsobem rozchází.

 

Označit tuto instituci slovem „soud“ by bylo velmi troufalé tvrzení a nebojím se říct, že by to bylo dokonce výsměchem spravedlnosti. Tribunál v Haagu se chová selektivně a prakticky se to ani nesnaží skrývat. Srbům na základě pochybných důkazních materiálu rozdává doživotní tresty a zločince jiných národností, kteří se ke zrůdným činům třeba i přiznají, osvobozuje a z vazby propouští jako nevinné.

 

Praxe tribunálu, který se zaštiťuje hlavičkou Organizace spojených národů je šokující a ostudná. Srovnání s bolševickými pseudosoudy v Československu padesátých let vůbec, ale vůbec není mimo realitu. Snad s rozdílem, že obžalovaní v Haagu sice nemusí předčítat předem naučené výpovědi, ale soud pak stejně rozhodně jak chce, či spíše, jak je už předem schváleno a naplánováno. A to nemluvím o tom, že tato instituce ve jménu falešného humanismu sice oficiálně neuznává trest smrti, ale nepohodlné obžalované, u kterých by hrozilo, že tvrdé odsouzení bude kritizováno za nedostatek důkazů, klidně fyzicky zlikviduje ještě ve vazbě. Přesně takové otazníky totiž zůstávají stát za náhlou nevyjasněnou smrtí Slobodana Miloševiće.

 

Ostatně nizozemský toxikolog Donald Uges, který provedl rozbor jeho krve, na základě svého šetření s jistotou prohlásil, že krev obsahovala látku rifampicin, což je lék, který anuluje léčbu vysokého tlaku, či vysoký tlak dokonce způsobuje. Slobodan Milošević byl i v cele důsledně střežen, navíc jen několik dnů před smrtí zaznamenal triumf v podobě rozmetání hlavního bodu obžaloby, což žalobcům vzalo vítr z plachet. To je myslím dost jasná odpověď na otazníky spojené s jeho smrtí.

 

Tento takzvaný soud by se klidně mohl přejmenovat na Mezinárodní tribunál pro likvidaci Srbů bez potřeby předložení důkazů a rozsudku.

 

Nechme teď krátce promluvit statistiky, které situaci vykreslí nejlépe. V Haagu bylo dosud odsouzeno 67 Srbů, dohromady na 1 125 let. Opakuji – 1 125 let! Chorvatů bylo dosud odsouzeno 14, celkem na 183 let. A víte, kolik bylo odsouzeno Albánců? Dva. V součtu na 19 let.

 

Doživotní tresty dosud dostali pouze Srbové, nikdo jiný. Ze Srbů, kteří byli v Haagu drženi, jich 13 zemřelo před vynesením rozsudku. Důležité je zmínit i to, že ze Srbů odsouzených haagským tribunálem bylo 7 vysokých politiků, 11 generálů a 10 vyšších důstojníků. Naproti tomu v případě Albánců byly odsouzeny pouze dvě individuální osoby bez významného postavení. Ani jediný generál, ani jediný vysoký politik či důstojník.

 

Nelze se však vymlouvat na to, že by nebyli dopadeni. Příležitostí bylo mnoho. Nejzářnějším příkladem je loňské osvobození bývalého velitele teroristické UČK Ramushe Haradinaje. Jeho propuštění a konstatování, že je nevinný, je hrůzné a neuvěřitelné. Jeho zrůdné zločiny na civilistech a to včetně dětí bylo původně ochotno doložit mnoho svědků. Dříve než stihli podat výpověď, byli povražděni a ti, kteří zbyli, ze strachu o život vypovídat odmítli. Odmítl dokonce i člověk žijící v Americe, jehož svědecká výpověď neměla proběhnout ani osobně, ale ve spojení telemostem.

 

Přitom k tomu, aby byl Ramush Haradinaj náležitě potrestán stačila jeho vlastní kniha Příběh o válce a svobodě, která vyšla také v angličtině. V ní mimo jiné říká: „Likvidoval jsem srbské policisty, zabíjel jsem srbské civilisty a neposlušné Albánce. Už jako dítě jsem pochopil, že se albánský a kosovský problém může vyřešit pouze silou. Od mala jsem se připravoval na finální střet se Srby. Má aktivní úloha začíná v roce 1994. Tehdy jsem se skupinou svých přátel ze Švýcarska, přes Albánii, došel do Kosova. Nepočítaněkrát jsme přes Albánii, tajnými kanály, přepravovali zbraně do Prizrenu, Peći, Djakovice... Někdy v jedné zásilce bylo i přes sto pušek a samopalů. Pořád jsme napadali srbské síly, na každém místě, ve dne i v noci. Každý den jsme zabíjeli srbské policisty…“

 

V případě Haradinaje byl i dostatek dalších důkazů i zaznamenaných svědeckých výpovědí. Z většiny z nich se minimálně zvedá žaludek. Omlouvám se proto, ale je nutné je zde připomenout.

 

Nejzávažnější svědectví podala jedna kosovská Albánka (neboť UČK pronásledovala i vlastní Albánce, kteří nesouhlasili s jejich špinavými praktikami), která byla unesena do jednoho zajateckého tábora UČK. Na vlastní oči tam viděla ke stromu přivázané srbské policisty pořezané po celém těle, řezné rány jim byly zasypány solí a vydloubnuty oči. Ještě žili a z posledních sil vzdychali bolestí. Haradinaj osobně k nim přišel a nožem je podřízl. Ta samá žena si pak peklo musela zažít i na vlastní kůži, neboť ji Haradinaj spolu s dalšími ženami svázal ostnatým drátem, znásilnil je a během toho do nich řezal nožem. Jiná svědecká výpověď mluví také o mučení elektřinou. Oběti těchto bestiálních mučení a vražd byly později nalezeny v hromadných hrobech rozřezány na kusy. Včetně malých dětí.

 

Jiný zaznamenaný případ mluví o tom, jakým způsobem se Haradinaj pomstil jednomu kosovskému Albánci za to, že nepodporoval teroristické praktiky UČK. Dodávám, že ten člověk se s Haradinajem znal od dětství. Skupina mužů pod vedením Haradinaje vpadla do jeho domu, Ramush Haradinaj vzal jeho ženu a pětiletého syna a šel s nimi ven. Ženu zastřelil a dítěti nožem probodl hrdlo a břicho.

 

Další svědectví mluví o tom, že Ramush Haradinaj osobně v jiné době přísně zakázal zabíjet a mlátit zajaté civilisty s odůvodněním, že je potřebuje živé a v pořádku kvůli obchodu s orgány.

 

V dubnu 2009 reportéři BBC zjistili, že unášení Srbů i lidí dalších národností albánskými teroristy pokračovalo dokonce i době, kdy už na Kosovu operovaly mezinárodní síly. Podle zdrojů těchto britských novinářů Mezinárodní trestní tribunál v Haagu zničil některé důkazy o unášení lidí a jejich vraždění za účelem obchodu s orgány. V loňském roce se pak o obchodu s lidskými orgány objevilo očité svědectví. Muž, který se toho osobně zúčastnil, vypověděl, že některým uneseným byly orgány odebírány i bez narkózy. Vzpomněl si i na případ, kdy si přítomný lékař zapomněl kleště na přeštípnutí žeber. Místo toho použili bajonet, kterým žebra přesekli, dostali se k srdci, které ještě bilo. Přeřízli tepny a srdce vyjmuli… Je snad tohle všechno pro haagský tribunál málo?!

 

Z napojení či dokonce řízení nelegálního obchodu s lidskými orgány unesených lidí čelí důvodnému podezření současný takzvaný premiér Kosova Hashim Thaci. Ten Thaci, kterého známe z fotografií, na kterých se srdečně objímá a líbá s Madeleine Albrightovou. Po tom všem, co víme… měli bychom se divit tomu, že Thaci nebyl haagským tribunálem ani obžalován? Celé je to nechutné, tragické a smutné zvláště proto, že tento takzvaný soud nezřizuje nějaká otevřeně totalitní mocnost s despotickým diktátorem v čele, ale Organizace spojených národů.

 

Na tomto místě je důležité připomenout, že celý haagský trestní tribunál je i na základě mezinárodního práva nelegální, protože ho v roce 1993 ustavila Rada bezpečnosti OSN, která k tomu neměla mandát. Něco takového by mohlo vzejít pouze z Valného shromáždění OSN. Nic takového ale většinu našich médií a novinářů netrápí.

 

Netrápí je ani od prvopočátku nesmyslný případ obžaloby předsedy Srbské radikální strany Dr. Vojislava Šešelja. Ten není souzen za žádné vraždy, mučení a podobné věci. Je souzen za verbální delikt. Opakuji: VERBÁLNÍ DELIKT! Jinými slovy za projev, za svobodně pronesený projev. Šešelj byl obžalován v březnu roku 2003, nikde se neschovával a okamžitě se tribunálu sám vydal. Přepokládali bychom proto, že za pár měsíců, v nejzazším případě několik málo let bude proces u konce. To bychom však museli žít v normálním světě a nikoli tam, kde jsou bestiální vrazi a zločinci jako nevinní propouštěni na svobodu.

 

Teď máme únor 2013 a Vojislav Šešelj je stále držen v haagské věznici a zatím bez jakéhokoliv rozsudku. Ničemu se nevyhýbal, nikde se neschovával, nikam neutíkal. Sedl na první letadlo a dobrovolně se okamžitě vydal do Haagu. Deset let je tam držen bez rozsudku.

 

Před časem chybělo málo a rozšířil by statistiky Srbů, kteří se v haagské věznici rozsudku nedožili. Tribunál mu totiž odmítal splnit základní požadavky, které ale nebyly nijak přemrštěné a neopodstatněné. Chtěl pouze základní práva, která každému obžalovanému náleží. Haag mu původně nechtěl umožnit, aby ho směla navštěvovat manželka a děti. Nechtěl mu umožnit, aby se hájil sám s argumentem, že si prý musí vybrat advokáta, který je na seznamu tribunálu. Šešelj také chtěl, aby materiály dostával v srbštině nebo aby byl zrušen limit osmi set slov v jeho stížnostech.

 

Žádné z těchto práv, která jsou u každého soudu normální, mu haagští takzvaní soudci nechtěli povolit. V roce 2006 proto držel přísnou protestní hladovku a vysadil důležité léky. Drasticky pohublý byl již na pokraji smrti a tribunál nakonec ustoupil. Ale toto nebyl zdaleka jediný případ, kdy Šešelj málem zemřel.

 

V září 2010 si stěžoval na zhoršující se zdraví a veřejně deklaroval podezření, že se ho tribunál snaží otrávit. Uchoval si část vězeňského jídla, u kterého měl podezření, že je otrávené a požadoval podrobnou odbornou expertízu v nezávislé laboratoři mimo haagský tribunál. Nebylo mu to umožněno. Zajímavé potom je, že v okamžiku, kdy přestal konzumovat jídlo předkládané věznicí a přešel na stravu z konzerv, které si sám otvíral, jeho zdravotní stav se najednou zlepšil. Přitom je jasné, že jídlo v konzervách není zrovna zdravé. Přesto nastalo zlepšení.

 

Další případ vzbuzující otázky se odehrál loni v lednu, kdy byl Vojislav Šešelj v klinické smrti převezen do nemocnice. Jeho manželka Jadranka tehdy uvedla, že z dveří na jeho vězeňské cele byl dokonce sundán štítek s jeho jménem s předpokladem, že se už nevrátí. Člen jeho právního týmu Boris Aleksić před časem v narážce na chování tribunálu řekl, že i Stalinovy prokurátoři byli ke svým oponentům shovívavější.

 

Nyní je proces s Vojislavem Šešeljem ukončen, byly proneseny závěrečné řeči a rozsudek se očekává v červenci letošního roku.

 

A právě z jeho závěrečné řeči bych si dovolil několik vět přečíst. Cituji:

 

„Celé tři dny jsme zde poslouchali hromadu nesouvislých slov, vět a hloupostí, které vyslovila obžaloba, pokoušejíce se zde konečně realizovat svůj špinavý úkol. Úkol, který nevyplynul z normálního vidění zájmu spravedlnosti a služby spravedlnosti, nýbrž úkol, který byl zadán na objednávku západních zpravodajských služeb, které velí tomuto tribunálu.

 

Od začátku víme, že zde o spravedlnosti nemůže být ani řeč. Je to politický nástroj, ba dokonce i vojenský nástroj. Tento soud zastupuje americkou kavalerii, zastupuje americkou šestou flotilu. Místo aby Amerika poslala šestou flotilu, aby nás po Srbsku pochytala, odvedla do Guantánama a soudila před svými vojenskými komisemi, ona nejdříve dopomohla, aby se v Bělehradě zavedl kolaborantský prozápadní režim, a potom ten režim začal popořadě zatýkat srbské politické, vojenské a policejní vůdce kvůli jejich účasti ve válce a odporu k politice americké hegemonie a dominance.

 

Mě nikdo tímto způsobem nahánět nemusel. Já jsem několikrát vyjádřil přání, abych se zde mohl objevit. Deset let jsem se snažil dostat k haagskému tribunálu. Bylo to mé životní přání a já jsem velmi spokojen s tím, čeho jsem zde dosáhl. Protože to, co zde zůstane, jsou soudní zápisy z procesu. Nebudou to vaše osobní náhledy na samotný proces, ani váš rozsudek. Vašemu rozsudku se budou jednoho dne lidé smát a ještě více se budou smát této obžalobě a závěrečné řeči žalobce, avšak zůstanou zde zápisy z procesu, zůstane tu ten nevídaný div, který se v této soudní síni odehrál. A kvůli tomu stálo za to žít…“

 

Co říci závěrem… Pokud by si měl Mezinárodní trestní tribunál v Haagu zjednat alespoň nějaké pochopení, musel by přistupovat ke všem stejně. Proč se toho ale nikdy nedočkáme? Protože v takovém případě by ve vazbě a následně soudní síni tribunálu museli stanout především lidé, kteří celý balkánský konflikt zvenku rozpoutali a pro vlastní mocenské zájmy podporovali. Ať už jde o Billa Clintona, který má dokonce v Prištině sochu v nadživotní velikosti, která je o to nechutnější, že v ruce drží desky s nápisem 24.3.1999, tedy datem zahájení bombardování. Muselo by jít i o Tonyho Blaira, Javiera Solanu, Helmuta Kohla a řadu dalších.

 

V neposlední řadě by v Haagu musela stanout nechvalně známá a trefným označením BALKÁNSKÁ ŘEZNICE proslulá Madeleine Albrightová, která se ještě na stará kolena rozhodla, že si za pomoci Hashima Thaciho a mafiánských praktik na Kosovu přivydělá privatizací telefonické společnosti, a která, jak v říjnu 2012 dokázala i v Praze, z duše nenávidí Srby, přestože jí za druhé světové války zachránili život a pod hrozbou vlastí smrti ji schovávali před nacisty.

 

Svět není spravedlivý. Pomáhejme alespoň tím, že o té nespravedlnosti budeme mluvit. Ono to jednou povolí, protože žádná poroba netrvá věcně. Víme to stejně tak dobře, jako víme, že KOVOSO JE SRDCE SRBSKA.

Děkuji vám za pozornost.

 


Více zde: http://radimpanenka.webnode.cz/news/projev-na-protestu-proti-uloupeni-kosova-srbsku-17-unora-2013/
 


 

 

VIDEO seriál Moskva očami Sergeja Chelemendika


 - Pravda o 2. svetovej vojne

Seriál Pravda o 2. svetovej vojne -

úryvky zo životopisu Adolfa Hitlera


 - Seriál klimatická katastrofa

Analytický seriál Klimatická katastrofa




 - Sen žobrákov o dome za 500 tisíc Eur

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

Nešťastné a okradnuté deti 


Analytický seriál Michaila Leonťjeva:

Veľká americká diera

 

http://tmp.aktualne.centrum.sk/soumar/img/1041/76/10417632-peter-stanek.jpg Cyklus televíznych dialógov s Petrom Staněkom



                      VIDEO seriál Poliny Chelemendikovej:
               Magický Nepál, Neuveriteľná India


 - VOĽBY 2010 - Ako to bolo naozaj?


VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

VOĽBY 2010 - AKO TO BOLO NAOZAJ?


 - Rusko a budúcnosť Slovanov

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:
Rusko a budúcnosť Slovanov


 -  Serial Národná idea

 Seriál Sergeja Chelemendika:
 Národna idea

chelemendik.sk






  









Všetky články z tejto rubriky nájdete tu...

Do fóra môžu prispeivať iba členovia so zaplateným predplatným.


Сергей Хелемендик – книги, статьи, видео, дискуссии



Словакия – страна, люди, бизнес



Словацко-русский клуб предпринимателей ROSSIJA



Sergej Chelemendik - knihy, články, videá, diskusie



Hnutie Dobrá sila – projekty



Slovensko-ruský klub podnikateľov ROSSIJA



Деловые предложения



Obchodné ponuky
 



ZÁBAVA



KNIŽNICA - TEXTY, VIDEÁ



NOVINKY PORTÁLU



Diskusie




Blogy





| chelemendik.sk | chelemendik.tv | chelemendik.ru | ruské knihy, knihkupectvo, matriošky, filmy | handmade |