Několik nadstátních a nadnárodních organizací a institucí si omotalo lidi kolem prstu.  Organizace spojených národů, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka, Evropská komise (poslední dobou bohužel už i NATO)... to je ukázkový výčet organizací a institucí, skrze které skupina lidí ovládá státy světa, aniž by k tomu potřebovala vyvolat přímý vojenský střet o velikosti první nebo druhé světové války. V těch státech světa, kde se dlouhodobě jejich vedení odmítalo zařadit, podporovali a podporují uvedené organizace změny tamějších režimů, což jsou ochotny udělat i za cenu finanční a vojenské podpory místních válečných konfliktů. Někdy je to přikryto bojem za lidská práva, jindy za demokracii nebo bojem proti terorismu.

Žijeme v začarovaném kruhu. Plato svého času řekl: „Cena za apatii vůči politice je to, že vám vládnou zlí lidé.“ Obecně lze vysledovat, že apatie vůči politice je tím, co v současné době mezi lidmi vzkvétá. Jakoby politici cílevědomě pracovali na tom, aby svými kroky znechutili politiku lidem natolik, že rezignují, což současným politikům pomáhá zůstat u moci, přičemž o skutečných systémových změnách si tím pádem můžeme nechat zdát. Znáte přece tu o kaprech a rybníku.

Bývaly doby, kdy svět byl férovější. Ano, bylo to v období velkých válek nebo internacionální pomoci. Tehdy totiž měli lidé snadnější podmínky k tomu, aby věděli na čí straně stojí a proč. Situace byla čitelnější, jasnější a dávala příležitost k vytváření si postojů na základě jednoduchých pravidel. Jenže jednoduchá pravidla a čitelnější prostředí jsou přesně tím, co současní historií poučení politici nemají rádi. Obecně lze tento stav, tedy nečitelné prostředí a složitá pravidla, najít ve stále větším měřítku všeho, co se týká našich životů. Ať už se jedná o mezinárodní politiku, kvalitu přijímaných domácích zákonů, daňových a sociálních systémů, nebo dalších oblastí.

cerny_homor.pngJedním ze zásadních nástrojů k udržení neprůhledného prostředí, jehož existence neumožňuje občanům jednotlivých států v současné úrovni demokracie určovat viníky špatného stavu a pohnat je k odpovědnosti, jsou dotace a státní půjčky. Vyhrožování a vydírání skrze poskytnutí či neposkytnutí půjček a dotací se stalo součástí dneška. Z historického hlediska to stále není tak dávno, co k nám doputovaly vojska v rámci internacionální pomoci, aby nám dočasně pomohly od sejití na špatnou cestu. Dnes už tanky potřeba nejsou. Dnes stačí, když někdo zvedne telefon a řekne „nebude půjčka, nebude dotace“.

Když tu byly ty tanky, bylo to férovější. Tehdy totiž lidé přesně věděli, na čí straně stojí a proč. Situace byla čitelnější, jasnější a dávala příležitost k vytváření si postojů na základě jednoduchých pravidel. Dnes tu tanky nejsou, přesto jsme znovu ovládáni rozhodováním mimo náš stát a místo zvacích dopisů píšeme žádosti o dotace. Nezbývá mi, než souhlasit s Benjaminem Franklinem: „Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.“  Jenže my tu máme stále tolik hluchých a slepých, přičemž zrak a křik těch, kteří vidí a slyší, zdá se, ke změně stále nestačí.

Tak třeba někdy příště - bez tanků i dotací a prohlubujících se státních dluhů a půjček na ně, jejichž cíle jsou stejné.