Deprecated: mysql_connect(): The mysql extension is deprecated and will be removed in the future: use mysqli or PDO instead in /home/web/chelemendik.sk/www/debug.php on line 10

Chelemendik.sk
Словацко-русский портал Сергея Хелемендика    
Словакия        Клуб ROSSIJA       Сергей Хелемендик       Dobrá sila       Kontaktujte nás       Prihláste sa    Zaregistrujte sa    
Nič nové, iba to čo Vám novodomí konšpirátori zámerne zamlčiavajú - dostali sme mailom - chelemendik.sk

 

Nič nové, iba to čo Vám novodomí konšpirátori zámerne zamlčiavajú - dostali sme mailom

2019-04-21  (08:41)

 - Nič nové, iba to čo Vám novodomí konšpirátori zámerne zamlčiavajú - dostali sme mailom

16.6.2015

Dokonce již i americký Kongres konstatoval: Na Ukrajině cvičíme neonacisty. Vůdci Donbasu nabídli Kyjevu změnu ústavy. Porošenko ohluchl. Na ukrajinském bojišti se objevily československé legie

VÁCLAV DANDA komentuje poslední vývoj na východní frontě a informuje o znovuzrození slavných československých legií, o nichž u nás prakticky nevíme

Už i americký Kongres kupodivu ukrajinské lži tak nějak unavují. Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům výcvik příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu. Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty. Tito junáci, kteří byli rozhodující silou Majdanu při svržení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče, tento symbol "ukrajinské krize", jak se na Západě říká tažení proti Rusku, ti že jsou neonacisty a rasisty? Co se to stalo?

.USA cvičí na Ukrajině neonacisty

Iniciátor dodatku, kongresman John Conyers, se již dříve snažil upozorňovat své kolegy na neudržitelnost podpory Kongresu Obamovu vojenskému dobrodružství na Ukrajině. Vždy byly jeho návrhy smeteny ze stolu. Proč potom tedy dnes většina demokratů spolu s některými republikány podpořila jeho dodatek k zákonu, který fakticky říká, že Spojené státy otevřeně podporují na Ukrajině nácky?

Pěkný zmatek. Dokonce i "pražská kavárna" zaraženě mlčí. Přitom tak jásala, když před necelými dvěma měsíci byli američtí vojenští instruktoři na Ukrajinu vysláni. To byla přece ta správná pomoc "mírovému řešení". Výcvik tzv. dobrovolnických praporů - mezi jinými hlavně praporu Azov, který na východě země tak udatně vraždí civilisty, byla tolik očekávaná "bratrská pomoc" (Velkého Bratra). A nyní americký kongres konstatoval, že armáda Spojených států aktivně cvičí a vyzbrojuje neonacisty - a zakázal jí to.

pp

Čtěte ZDE: Nacistická „romantika“ v Kyjevě: Američané bagatelizují, čeho se i německá veřejnoprávní televize děsí. Jednotky se symboly SS na přílbách! Kam směřuje „příměří“?

Čtěte ZDE: Závažné svědectví z Kyjeva: Děti učí, že jsou Árijci a jejich předkové že založili Řím. Nemlčíš? Udají tě Pravému sektoru. „Moskaly na nože!“ - to začalo už dávno

Náhlé prozření Kongresu má samozřejmě pravdivý základ. Čtenáře Protiproudu, kteří mnohokrát četli a sledovali fotografie i videa z praporu Azov, jenž se nacistickou symbolikou nijak netají, to asi nepřekvapí. Ani to, že neonacismus je výchozí ideologií této významné složky ukrajinských ozbrojených sil při jejich "protiteroristické operaci". O to více však je musí překvapit obrat o sto osmdesát stupňů u americké zákonodárné instituce. Je namístě položit si otázku, co přimělo velkou část demokratických kongresmanů změnit názor. Podobné rezoluce přece pravidelně odmítali...

Neonacistický prapor Azov

Že by útok na pochod homosexuálů v Kyjevě, který právě minulý víkend skupiny hlásící se k Pravému sektoru a praporu Azov napadly a fakticky ho zlikvidovaly? Znamená to snad, že toto - vzhledem k vražedným schopnostem útočníků - bezvýznamné extempore otevřelo oči i těm nejzarytějším podporovatelům kyjevské junty? Nebo spíš ukazuje, jak "jsou nastaveny" americké priority?

Dokud se neonacisté z praporu Azov "baví" tím, že vyvražďují celé vesnice a upalují jejich obyvatele zápalnými bombami (jen tak mimochodem zakázanými Ženevskou konvencí), zavírají američtí zákonodárci obě oči. Hle, jaká změna! Když dostane několik desítek účastníků "homopochodu" zásah slzným plynem a plechovkou od piva, je rázem kamarádíčkování s neonacististickými hrdiny Majdanu konec.

Těžko najít jiný důvod. Lze totiž důvodně pochybovat, že by Američany přiměla k prozření dramatická situace na Donbasu. Přestože se mezitím vskutku notně dramatizuje.      

pp

Čtěte ZDE: Kyjev oslavil výročí státního převratu: Ofenzívou chce rozstřílet minské dohody. Následuje válka o Podněstří? Česká armáda začleněna pod velení Wehrmachtu. Máme, co jsme chtěli?

Čtěte ZDE: Napětí na Ukrajině opět roste: Blíží se rozhodující útok? Kyjev legalizuje koncentráky. Mučení vězňů přiznává i Amnesty. Brusel v roli zlého policajta? Obchod s lidskými orgány je OK. Jedeme dál

Odpověď Kyjeva na mírový plán: mlčení

Situace na Donbasu se skutečně dále vyhrocuje. Boje dosahují téměř stejné intenzity jako před rokem, kdy Kyjev zahájil letní ofenzivu s cílem dobýt Doněck. Jednání v Minsku opět zkrachovala a kyjevská junta se připravuje k rozhodujícímu úderu. V této situaci přišli tento týden představitelé Doněcké a Luhanské republiky s překvapivým tahem, který Porošenkovi a spol. zamotal hlavu natolik, že zatím nebyli schopni adekvátně reagovat.

Také boje o doněcké letiště se znovu rozhořely 

Vůdci Donbasu navrhli změny ukrajinské ústavy, které předpokládají rozsáhlou autonomii pro povstalecké oblasti, přesně v souladu s minskými dohodami: Nepůjde o vytvoření nových státních útvarů, ale má zůstat zachována územní celistvostí Ukrajiny. Několik dní poté sice prezident DLR Alexander Zacharčenko upřesnil, že to neznamená, že by Kyjev mohl rozhodovat na území Doněcka a Luhanska, ale to bylo patrné už z prvního návrhu.

Dokument, který byl odeslán tzv. Kontaktní skupině, která zprostředkovává jednání mezi oběma donbaskými republikami a vládou v Kyjevě, počítá i s neodvolatelností již zvolených zástupců, vytvářením vlastních bezpečnostních složek a s autonomním využíváním přírodních zdrojů či ruštinou jako úředním jazykem. Jedinou reakcí bylo temné zamručení premiéra Arsenije Jaceňuka, který prohlásil, že „Moskva ani nikdo jiný nemá právo diktovat Ukrajině, jaká má být její ústava“.

Kyjevská junta má totiž již napsaný jiný scénář a do toho se mírové dohody a spravedlivé urovnání konfliktu nehodí. Mírové řešení podle Kyjeva spočívá v rozhodujícím útoku na Doněck i Luhansk a prolomení fronty u Azovského moře. Ne náhodou byl prezident Porošenko s ministrem obrany Stepanem Półtorakem na inspekci v mariupoľských zákopech. Právě zde v uplynulých týdnech probíhaly ty nejtvrdší boje. Spolu s útoky na Doněck a Luhansk, které jsou každý den intenzivnější, tvoří jádro nové strategie "konečného řešení".

Urputné boje po celé délce fronty 

Mimořádně tvrdé boje, které se rozhořely před třemi týdny na celém úseku fronty, si vyžádaly už stovky mrtvých na obou stranách. Kyjev má podle pozorovatelů v tomto boji větší ztráty zejména ve frontovém úseku na sever od Doněcka, kde se snaží prorazit obranné linie u obce Marinka. Podle zpráv domobrany bylo zabito jen u Marinky více než 500 ukrajinských vojáků.

Boje o vesnici Širokino

Urputné boje o každý metr půdy se vedou i u obcí Sachanka, Grigorovka, Širokino, Spartak, Žobunki a o jeden z klíčových strategických postů, Gorlovku. Všechno jako příprava útoku na Doněck, který je ostřelován z děl, raketometů i minometů. Jediným smyslem barbarského bombardování je co nejvíce poničit infrastrukturu města a zabít co nejvíce jeho obyvatel. Objevily se i dosud neidentifikované raketové systémy, které zřejmě nepocházejí od ukrajinské armády ale ze speciálních jednotek NATO dislokovaných na celém území fronty.

Město Gorlovka, rozbombardované pučistickou armádou

Ukrajinská armáda nasadila do bojů nejtěžší výzbroj včetně mnoha baterií raketometů Grad a Uragán, které systematicky vymazávají z mapy města o obce jako jsou Gorlovka, Majorska nebo Kurdjumovka. Tvrdé boje probíhají také u obce Štěstí. Kyjev do bojů nasadil i elitní 28. motostřeleckou brigádu. Zapojila se do bojů u Marinky, kde podle mnoha očitých svědků bojují i americké jednotky Rangers. Spatřeny byly prý i speciální jednotky polských výsadkářů a také polští dělostřelci.  

Československé legie na straně Donbasu

Hlavní tíhu urputných bojů o Marinku nese na straně domobrany brigáda „Oplot“ a elitní jednotky „strelkovců“. V oblasti Maximiljanovky a Marinky drží pozice domobrany na jižním křídle brigáda Vostok, která v posledních čtrnácti dnech zastavila několik pokusů o průlom fronty. Zde se podle řady zpráv také vyznamenaly „Československé legie“, které pod naší a slovenskou vlajkou bojují na straně domobrany. Vytvářející se mezinárodní brigáda Čechů a Slováků, je tvořena dobrovolníky, kteří se tak jako jejich předci v době 1. světové války rozhodli jít bojovat na straně bratrského slovanského národa. Československá brigáda tedy navazuje na ty nejlepší tradice našich legionářů.

Ruský politolog Valerij Pjakin k dění na Ukrajině a ve světě

Vznik brigády, ke které se údajně hlásí stále více mladých Čechů a Slováků vyvolal nervozitu u českých i slovenských úřadů. Slovenský parlament již proto začal projednávat zákon, který účast v těchto dobrovolnických sborech "oceňuje" vysokými tresty. Ukrajinský parlament přijal naopak zákon, umožňující příchod zahraničních jednotek do země. Československých legií se ale určitě netýká.

Z tohoto hlediska je dodatek k zákonu přijatý Kongresem samozřejmě jen málo významnou epizodou, která na celé situaci nic nemění. Z jiného úhlu pohledu jde však o důležitý - přinejmenším symbolický - signál. Jaké bude mít pokračování, to teprve uvidíme.

pp


na hlavní stranu




Literární noviny


Kulatý stůl Literárních novin: Přežije Evropská unie rok 2020?

Sobota, 13 Červen 2015 07:06 MICHAEL KROH Rozhovory

O výzvách, kterým čelí Evropská unie, jsme diskutovali se Zbyňkem Dubským z fakulty mezinárodních vztahů VŠE, bývalým europoslancem za KSČM Jaromírem Kohlíčkem a Václavem Janouškem z Institutu mezikulturních studií. 

 

 

V posledním období došlo k událostem, které mají na budoucnost Evropské unie nejednoznačný dopad. Je to především výsledek parlamentních voleb ve Velké Británii, kde zvítězila Konzervativní strana s příslibem referenda o vystoupení země z EU. A kromě už tradičních problémů ekonomických a dluhových krizí čelí Unie i dalším výzvám, jako je konflikt na Ukrajině, rostoucí migrace či nárůst euroskepticismu. V posledních volbách, včetně voleb do Evropského parlamentu výrazně narostl počet mandátů stran a hnutí, které mají vůči EU rezervovaný, až skeptický vztah. Z toho vyplývá jasná otázka: přežije Evropská unie rok 2020 v současné podobě?

Kohlíček: Evropská unie rok 2020 v současné podobě přežít nemůže, protože se každý den mění. Každou novou směrnicí získáváme nové podklady pro to, aby se v některé z oblastí činnosti, které spadají pod evropské právo – a u nás to je přes 80 procent legislativy – něco změnilo. Důležitější otázkou je ovšem, zda může pokračovat neoliberální koncept. Za třetí, v prezidentských volbách v Polsku byl zvolen euroskeptický prezident. Polsko je přitom velkou evropskou zemí, je důležité v některých politikách a i prezidentem EU je nyní Polák. Problémem je i sbližování v ekonomické a sociální oblasti, bez něhož nemůže Unie fungovat. 

 

Myslel jsem ovšem otázku ve vztahu k základním evropským smlouvám, zda je reálný Cameronův požadavek na jejich změnu.

Kohlíček: Kontinentální členské země budou požadovat, aby se zlikvidoval britský rabat (vratka členského příspěvku, vyjednaná v 80. letech Margaret Thatcherovou – pozn. autora) a Británie bude požadovat, aby se některé politiky, které jsou dnes sdílené, vrátily do pravomoci národních parlamentů a vlád. A o tom se povede diskuse.

Dubský: Nejprve bych se chtěl vyjádřit k otázce budoucnosti EU. Vidím problém ve dvou rovinách. Musíme oddělit integrační proces z hlediska obsahu, který prochází určitou dynamikou, a EU jako instituci. EU jako instituce je stabilní, funguje finanční rámec do roku 2020. Z toho usuzuji, že EU jako instituce rok 2020 rozhodně přežije, ale v konfrontaci s dynamikou současného vývoje těžko přežije v současné obsahové podobě. Bylo již zde naznačeno, že funguje pod určitým paradigmatem a může se stát, že toto paradigma bude diskutováno a v konfrontaci politických sil i měněno. 

A co se týče britského referenda v roce 2017, nepovažuji je za zásadní pro vývoj integračního procesu, protože Velká Británie byla vždy specifickým členem EU, samotný její vstup, dlouho blokovaný Francií, byl provázen rychlým vystřízlivěním. V roce 1975 se konalo referendum o setrvání v tehdejším Evropském společenství, kdy se vláda, která Británii dovedla do EHS, pokusila znovu otevřít podmínky účasti, což v roce 1984 vyústilo v potvrzení zmíněné finanční vratky. Co se týče možnosti otevřít smlouvy, přiznám se k určité skepsi. Je jasné, že v rámci britské přístupové smlouvy, která je součástí evropského práva, je prostor pro změnu příliš malý, a tudíž by se muselo téma otevřít na celoevropské úrovni, v Radě. Změna podléhá ratifikaci všemi členskými státy a musí být též schválena Evropským parlamentem. To by otevřelo Pandořinu skříňku, protože kompromis nikdy neuspokojuje všechny. V poslední době ale sleduji vyjádření britského premiéra a vyjednávače – ministra financí – a zjišťuji, že prezentují velké spektrum stanovisek od změny vztahu Velké Británie k EU až po přidání dalších výjimek k již existujícím. Nejproblematičtější je sociální otázka, zejména vnitřní migrace uvnitř EU, kdy Britové mají problém s využíváním jejich sociálního systému občany z ostatních členských států. Tam by pravděpodobně šlo o změnu základních smluv, ale nedovedu si představit, že by u ostatních členských zemí byla dostatečná vůle otevřít Pandořinu skříňku a ohrozit základní principy, což jsou tolik zmiňované čtyři svobody. To ale neznamená, že by Britové nemohli být uspokojeni novými ústupky bez změny primárního práva, v zájmu toho, aby referendum proběhlo tak, jak možná i sama britská vláda očekává. Jsem si jist, že britské elity nechtějí vystoupit z EU. 

Janoušek: Nejsem si jist, zda EU rok 2020 přežije, ale jsem si jist, že jej nepřežije v současné podobě. Na Evropskou unii je vytvářen obrovský tlak z mnoha stran. Na jedné straně se evropský establishment, evropské orgány snaží regulovat život členských států do co nejmenších detailů, na druhé straně vidíme hospodářskou krizi, která podle některých odborníků ještě neskončila, a její další fáze bude ještě silnější než ta v roce 2008–2009, krizi zahraniční politiky spojenou s konfliktem na Ukrajině, kde se zájmy EU opticky rozcházejí se zájmy Spojených států i Ruska, a pak je zde i velká vlna imigrace z Afriky a Blízkého východu. Ta s sebou nese velká rizika bezpečnostní, sociální, kulturní i civilizační. Evropská unie zde nemá vytvořenou strategii, nemá žádný systém, jak na tyto výzvy reagovat. Viděli jsme, že předáci EU byli zcela zaskočení opětovným připojením Krymu k Rusku. Jsou schopni reagovat pouze na události již proběhnuvší. To jsou příznaky velké krize systému jako celku.

 

To nezní moc růžově. Nicméně zaznamenal jsem i opačné názory. Například v posledních dnech proběhla tiskem zpráva o plánu Merkelové a Hollanda na další prohloubení EU. 

Kohlíček: To není jen Hollande a Merkelová. Takové plány existují již delší dobu a představují snahu rozdělit Unii na jádro, které se bude rychleji integrovat, a periferii, která podobné vize dříve či později přijme. Ale žádný z velkých států na to nemá, aby se mohl do tohoto projektu zapojit, protože zájmy Německa a částečně i Francie jsou zcela jiné než zájmy například Řecka nebo Polska a potenciálně i dalších států, včetně České republiky. Iniciativa představuje jakýsi pokusný balónek, aby bylo zřejmé, že víme, co můžeme v současné situaci dělat. Ale za důležitější považuji vyřešení sociálních otázek typu minimální mzdy či sociálního zabezpečení. Právě existující rozdílnosti například způsobují, že u Calais stojí desítky tisíc migrantů, kteří se snaží dostat do Velké Británie, aby mohli zneužívat tamní sociální systém. Koneckonců naši spoluobčané to dělají stejně. Považuji za asociální, že když jsou vráceni zpět k nám, mají zde deponovány sociální dávky. Je nutné existující diskrepance postupně snižovat. Zdůrazňuji postupně, neboť rozdíly například ve výši minimální mzdy jsou příliš veliké. Česká republika patří přitom ke třem zemím s nejnižší minimální mzdou. Zkrátka, hospodářská politika bude pro budoucnost EU klíčová. Pokud se nezačne alespoň částečně koordinovat a sjednocovat, společenství nemá budoucnost. A o tom se bavili Hollande a Merkelová v mlhavých náznacích.

Dubský: Může to být i reakce na dění ve Velké Británii s cílem ukázat, že jádro EU přežije za všech okolností. Rozhodně však nebyly naznačeny žádné změny stávajícího integračního modelu. Mimochodem daleko závažnější bylo, když předseda Evropské komise do éteru vypustil myšlenku evropské armády. Plně však souhlasím s hospodářskou a měnovou unií, protože projekt integrace je nedokončen. Již z Maastrichtských dohod vyplývá, že současně se zavedením eura nebo dokonce ještě předtím musí být posunuta otázka hospodářské unie dále než koordinace hospodářských politik. Současná koordinace pouze fiskálních politik je absolutně nedostatečná. Existuje velký rozdíl mezi evropským Severem a Jihem v otázce sociální politiky, daní a dalších oblastí, které jsou spjaty s rozpočtem. To se samozřejmě netýká základních smluv, ale schopnosti integračního procesu přežít s těmi cíli, které má naplňovat.

 

To je ovšem nahrávka na smeč. Do jaké míry to EU zajistila?

Janoušek: Evropské hodnoty znějí dnes spíše jako ironie, protože na světě je stále více válek a válka se bohužel dostala i do Evropy. Válka je minimálně na jižním a východním obvodu EU, se zajištěním míru to nijak dobře nedopadá. Obávám se, že velký příliv imigrantů z těchto oblastí přenese válečné ohnisko přímo do nitra Evropy. Další otázkou je zajištění hodnot. Přiznám se, že neumím odpovědět na otázku, co evropské hodnoty vlastně jsou. Nejsem si jistý, co vlastně představují. Jsou definovány nesmírně vágně a jsem si téměř jist, že se nenaplňují.

Kohlíček: Evropské hodnoty propagujeme, ale neumíme je definovat. Například multikulturalismus je dobrý, každý by měl pěstovat nějaké povědomí o svých předcích, ale pokud někdo žije v České republice, měl by akceptovat její základní kulturní hodnoty a identitu. Měl by se naučit jazyk, osvojit si kulturní hodnoty země, ve které žije. To platí stejně i pro další země EU, nejen pro nás. To je věc, která je zanedbaná, a v Evropě na různých místech vznikají enklávy, kde se obyvatelé necítí být občany země, nepřijali její kulturu. Mnoho Evropanů pak může odcházet bojovat za Islámský stát, ačkoli se zde už narodili. Tento problém musí EU rychle vyřešit, protože je to záležitost systému vzdělávání a kultury. Nezapomínejme, že v Evropě platí heslo „Jednota v různosti“. Pokud se tak nestane, hrozí, že zde převládne zcela jiná kultura než evropská. Při svém působení v Evropském parlamentu jsem se mohl setkat s různými reakcemi příslušníků jednotlivých národů a národností, kteří reagují na stejnou větu zcela odlišně. To je přirozené. Ale když do Evropy přijdou velké skupiny emigrantů a přenesou do ní svou kulturu, pak se situace výrazně změní. Pokud se s tím nebudeme schopni vyrovnat, tím nahráváme pravicovým extremistům a na druhé straně možnosti, že naše kultura zanikne.

Janoušek: V Evropě předpokládáme, že každý jedinec je nejprve občanem a náboženství má jako svoji soukromou věc. Nedokážeme si ale uvědomit, že islám – a imigranti jsou převážně muslimové – má jiné pojetí vztahu náboženství a státu. Politika a náboženství jsou zde neoddělitelné prvky. Každý je tedy především muslimem a pak teprve občanem nějakého státu. Podle základních islámských textů má každý muslim povinnost šířit islám po celém světě. Všichni muslimové se tímto pravidlem řídí a liší se pouze intenzitou, s jakou jej uplatňují. Někteří džihádem, jiní jen mlčenlivou podporou, ale všichni se shodují, že se islám musí stát převažující politickou ideologií a právo šaríja jako neoddělitelná součást islámu základním právem. Před tímto problémem evropští představitelé strkají hlavu do písku.  

 

Dostáváme se k problému rostoucího euroskepticismu. Evropská unie může vykázat mnoho pozitivního, a přesto se veřejnost stále více obrací k politickým subjektům, které jsou k samotné existenci či k její současné podobě velmi skeptické. Jejich rostoucí síla může způsobit erozi Unie, zejména pokud uspějí v příštích evropských volbách. 

Dubský: Nejprve bych se ještě vrátil k hodnotám. Nevnímám je jako vágní, ale Lisabonská smlouva tyto hodnoty jednoznačně definuje. Hodnoty nejsou definovány jen Chartou práv, Lisabonská smlouva ve svých úvodních článcích uvádí jako jedno z prvních slov „důstojnost“ a v podstatě v každém z příslušných odstavců ohledně vnitřních či vnějších politik, a dokonce i ekonomiky, jsou tyto hodnoty obsaženy, podobně jako termín „solidarita“. Spíše jde o diskrepanci, o vnímaný, ale i reálný rozdíl mezi tím, co EU deklaruje, a tím, jak je schopna přispět k řešení problémů evropského prostoru na základě zmíněných hodnot. Právě zmíněný rozdíl může být jedním z faktorů rostoucího euroskepticismu. V současné situaci jej proto považuji za logický a vnímám jej i jako odraz zvýšené dynamiky globalizačních procesů. Nacionalismus se vrací jako jakási historická fikce, ale i jistota, která naznačuje občanovi volbu, pokud si integrační variantu nedovede představit. Politické elity na něj reagují s cílem získat politické body. 

Janoušek: Základními hodnotami jednotlivého občana je mít práci, rodinu, sociální zabezpečení. Obávám se ale, že elity prosazují hodnoty jiné, a to hodnoty tzv. kulturní levice, což jsou feminismus, genderismus, homosexualismus, multikulturalismus apod. To je něco, oč obyčejný člověk nestojí, dokonce to vnímá jako ohrožující. Je tu tedy rozpor mezi tím, co chce obyčejný občan, a tím, co elity považují za správné a co prosazují. Padla zde i zmínka o neoliberalismu, který se prosazuje v oblasti ekonomické a znamená posílení bohatství bohatých a mocných. Občan proto hledá politické subjekty či jednotlivé politiky, kteří mu zajistí realizaci vlastních individuálních hodnot.

Kohlíček: Lidé preferují obvykle jednoduchá řešení. Vzpomeňme jen na billboardy, kde bylo napsáno, že to „prostě uděláme“. Tak je to ovšem napříč celou EU. Vždy, když chce vláda prosadit něco nepopulárního, řekne, že to na nás chce Brusel. To je slabost politiků, kteří vládnou v jednotlivých zemích. Když byly příslušné směrnice přijímány, neprotestovali, nevyužili blokační možnosti v rozhodování, a pak byli postavení před úkol nějak to implantovat do veřejnosti. A aby se „vyvinili“, řeknou „to my ne, to Brusel“. 

Otevřel jsem zde problém neoliberalismu proto, že způsobuje, že celá Lisabonská smlouva je postavena na hlavu. Říká se tam o důstojnosti, ale jaká je důstojnost bez práce, která mne uživí, bez toho, abych mohl slušně vychovávat své děti? Musíme se dostat k tomu, aby sociální práva byla daleko více v popředí. A to nejsou vlády zemí EU schopny zajistit. Možná, že některé politické subjekty chtějí, ale neprosadí se. Pokud se to ale nepodaří, dopadne to v roce 2020 jako ve vtipu: „Někdo klepe na dveře EU a je to černé. Je to naše růžová budoucnost.“ Je třeba si uvědomit, že jde o ohrožení těch zásadních hodnot, o nichž tu byla řeč. Jestliže dnes máme poměr příjmů těch nejbohatších a nejchudších 1 : 200 (přičemž v 70. letech to bylo v USA 1 : 20) a jestliže zavádíme nejmodernější technologie a lidé pracují delší dobu a vydělají si méně, pak je něco v nepořádku. S tím musíme něco udělat, jinak mohou nacionalistické síly EU úplně rozvrátit.

Janoušek: Čím dál tím více lidí se dostává do pozice prekariátu. Střední třída, která byla dříve páteří společnosti jako zajištěný střed, se najednou stává velmi ohroženou, v podstatě mizející. Lidé, kteří ji představují, ovšem fyzicky přetrvají, budou volit podle svého zcela oprávněného pocitu ohrožení.

 

Vidíte v Evropě nějaké politické síly, které představují světlejší budoucnost Unie?

Kohlíček:  Existují náznaky. Jeden nám opatrně, s ohledem na podmínky Slovenska, předvádí Róbert Fico. Jsou to drobné kroky, ale Slovensko má vyšší minimální mzdu než my, přestože výkon jeho ekonomiky je výrazně nižší. Podobné kroky dělala i vláda AKEL na Kypru, než na něj dopadla krize, která se tam přelila z Řecka. Zajímavé jsou i koncepty Syrizy. Je ovšem otázka, jak to budou akceptovat státy jádra EU. Přesto se však domnívám, že tyto koncepty, k nimž patří i Podemos ve Španělsku, jsou světlem na konci tunelu.

Janoušek: Dostáváme se oklikou k euro-skeptickým stranám, protože Syriza není čistě proevropský subjekt. Tyto strany přebírají úlohu nositele změn, protože mainstreamové strany žádný zájem na změnách nemají.

Dubský: Jde o definici samotného pojmu euroskepse. Pokud má být cílem rozbití evropského projektu, nejde o nabídku alternativy. Nárůst euroskeptických stran vede naštěstí k otevírání diskuse. Vývoj závisí možná nejen na politických subjektech, ale i na odvaze některých osob. Zde bych chtěl připomenout příklad osobnosti Jacquese Delorse, který v 80. letech dokázal, že se Evropská komise stala motorem. Dnes ale procházejí věci (například některé zbytečné směrnice), které by procházet neměly. Evropský parlament je nezablokoval, státy zastoupené v Radě EU rovněž ne. Národní parlamenty mohou dát „žlutou kartu“. Měli bychom reflektovat současnou institucionální podobu EU, a pokud se tak stane, otevírá se celé spektrum možností přes národní roviny, přes parlamenty, přes lobbing (ne ve špatném slova smyslu) atd. ovlivňovat Radu, Evropský parlament a koneckonců i Komisi.

Aktualizováno ( Sobota, 13 Červen 2015 08:07 ) 


← Proroctvo z Fatimy sa postupne naplňuje. Zasvätí pápež Rusko Nepoškvrnenému Srdcu Panny Márie? Je islam trest Boží za nesplnenie želania Panny Márie?

Nová vlna imigrantov je už len hodinu od Bratislavy. Keď sme sa pýtali, či sú v tábore s nimi aj nejakí kresťania, len pokrútili hlavami, že takých tu ešte nevideli: „We are muslims“.

Pridané dňa 14. jún 2015 od Anton Čulen

Horúca informácia: Nová vlna imigrantov je už len hodinu od Bratislavy
Keď pred niekoľkými dňami postavili stanový tábor pre imigrantov neďaleko od Viedne v mestečku Traiskirchen, vzbudilo to protesty starostu mesta a miestnych obyvateľov. Boli sme pozrieť, ako to tam vyzerá.


Utečenecký tábor v rakúskom mestečku v Traiskirchene sa nachádza len hodinu cesty od Bratislavy. Tento tábor patrí v bývalom Československu medzi známe miesta, pretože počas socializmu naši emigranti častokrát končili práve tam. Respektíve začínali svoj nový život v za hranicami železnej opony.

V piatok a v sobotu sme sa boli pozrieť, akí imigranti tam prichádzajú v súčasnosti, keď má Európa problém so stále rastúcou novou vlnou prisťahovalcov z Afriky a Blízkeho východu. Podľa našich informácií sa tam v súčasnosti nachádza približne 2 tisíc imigrantov, stanový tábor je určený pre približne 500 z nich. Kapacita azylového centra už totiž nepostačovala.

Tábor sa nachádza uprostred areálu policajnej akadémie a miestnej polície, takže je pomerne dobre strážený. Avšak hneď po príchode na ulicu, kde sa zariadenie nachádza, nás prekvapilo množstvo cudzincov, ktorí postávali na ulici, ležali pod stromami, alebo prichádzali a odchádzali zo zariadenia.

Pri vstupnej bráne sa hneď nachádza „registračné miesto“, kde sa odchádzajúci a prichádzajúci musia nahlásiť. Zrejme si takto rakúske orgány kontrolujú chýbajúcich utečencov po večierke. Bol tam dlhý rad dnu, aj von. Keď sme sa pri vstupe preukázali novinárskymi preukazmi a vysvetlili rakúskym policajtom, že sme novinári zo Slovenska, slušne nám vysvetlili, že novinári majú vstup do tábora zakázaný. Nariadenie zhora, dodal policajt, pôvodom z Ázie.

Prihovorili sme sa teda mladému mužovi v dlhom zašpinenom „pyžame“ a pokúšali sa ho spýtať, odkiaľ pochádza. Po chvíli gestikulácie sme pochopili, že z Afganistanu. Zjavne nemal chuť komunikovať, pretože sa hneď otočil a čo si zakričal na svojich súkmeňovcov v rodnom jazyku a odišiel.

Väčšina utečencov si nás nevšímala, až kým na ulicu nevyšli utečenci z Afriky. Okamžite začali po nás pokrikovať a gestikulovať. Jeden z nich na nás dokonca po anglicky zakričal „I dont, like you“ (Nemám vás rád) a ukázal nám gesto, ktoré môj kolega ihneď spoznal. To gesto prsta na spúšti zbrane totiž vo Veľkej Británii, kde žil dlhé roky, v černošských getách znamená „Zabijem ťa“.

Nedali sme sa však odradiť a ďalej sme sa pokúšali s niekým porozprávať. Natrafili sme na štyroch mladých mužov. Traja z nich boli Sýrčania a jeden Kurd. Všetci štyria boli vo veku 22 – 25 rokov a utiekli zo Sýrie, pretože nechceli narukovať do armády. Smerovali do Holandska, avšak v Rakúsku ich chytili policajti a tak skončili v Traiskirchene. Všetci sú moslimovia. Keď sme sa pýtali, či sú v tábore s nimi aj nejakí kresťania, len pokrútili hlavami, že takých tu ešte nevideli: „We are muslims“.

Na otázku, ako sa im páči v Rakúsku, ihneď spustili vlnu kritiky, nadávok a sťažností. Rozčuľovalo ich najmä to, že vraj nie sú v Európe slobodní a nemôžu si robiť čo chcú. Taktiež sa im nepáčia porcie jedla, vraj sú stále hladní. Mimochodom, práve boli na ceste do mesta, kde si šli nakúpiť jedlo. Keď som sa spýtal, že koľko má peňazí, odvrkol, že málo. Po chvíli povedal, že má len 100 eur.

Keď sme sa našich Sýrčanov pýtali, ako vidia svoju budúcnosť, všetci štyria zhodne odvetili, že chcú do Holandska. Pýtali sme sa teda, čo tam budú robiť. Len pokrčili plecami. Pri otázke na prácu sa jeden z nich zasmial a povedal, že budú len jesť a piť. Vraj má v tábore štyroch súrodencov a keď dostane niekde azyl, príde za ním aj zvyšok jeho rodiny zo Sýrie.

Mnohí utečenci smerovali z mesta do tábora s plnými taškami z nákupov. Keďže mali typické igelitky, v taškách bolo vidieť najmä Coca Colu, Red Bull, sladkosti, chipsy, toastový chlieb a ovocie. Nevideli sme zúbožených utečencov, ale skôr takú „strednú triedu“. Boli pekne a čisto oblečení, ostrihaní a oholení. Väčšina imigrantov bola vo veku 20 až 30 rokov a vo veľkej väčšine to boli muži. Nevideli sme smutné tváre, ale práve naopak. Videli sme odhodlanosť.

Rakúsko v sobotu oznámilo, že prestalo vybavovať žiadosti o azyl.

Pozrite si aktuálne video z Traiskirchenu ako aj video čerstvo postaveného stanového tábora v Traiskirchene spred niekoľkých dní.

http://www.konzervativnyvyber.sk/horuca-informacia-nova-vlna-imigrantov-je-uz-len-hodinu-od-bratislavy/4686/

USA chcú vo východnej Európe umiestniť ťažkú techniku a 5000 mužov. Poľsko a Litva rokujú

Varšava/Vilnius 14. júna 2015 (TASR/HSP/Foto:TASR/AP-Petr David Josek)

 

Poľsko a Litva reagovali na sobotňajšiu správu denníka New York Times. Podľa denníka chce Pentagón umiestniť vo východnej Európe a v Pobaltí tanky, bojové vozidlá pechoty a ďalšie ťažké zbrane pre približne 5000 amerických vojakov

Poľsko a Litva dnes potvrdili, že rokujú s Washingtonom o rozmiestnení amerických ťažkých zbraní na svojom území. Informovala o tom agentúra Reuters.

Ilustračné fotoIlustračné foto

Reagovali tak na sobotňajšiu správu denníka New York Times (NYT), podľa ktorého chce Pentagón umiestniť vo východnej Európe a v Pobaltí tanky, bojové vozidlá pechoty a ďalšie ťažké zbrane pre približne 5000 amerických vojakov. Zbrane majú údajne odradiť Rusko od prípadnej ďalšej agresie v Európe a potvrdiť americké odhodlanie brániť svojich spojencov v regióne.

Podľa nemenovaného predstaviteľa americkej administratívy by USA mali uskladniť v každej z troch pobaltských republík – Litve, Lotyšsku a Estónsku – dostatok zbraní pre vojenskú rotu pozostávajúcu zo zhruba 150 vojakov. Dostatočné vybavenie pre rotu, alebo dokonca pre prápor s približne 750 vojakmi, by podľa citovaného zdroja mohli umiestniť v Poľsku, Rumunsku, Bulharsku a možno aj v Maďarsku.
Navrhovaný plán musí ešte schváliť minister obrany USA Ash Carter a Biely dom, k čomu by podľa NYT malo dôjsť ešte pred júnovou schôdzkou ministrov obrany NATO v Bruseli.

Hovorca Pentagónu sa odmietol k tvrdeniam, uvedeným v článku NYT priamo vyjadriť, pričom zdôraznil, že vo veci ešte nepadlo žiadne rozhodnutie. Konštatoval len to, že americká armáda v posledných rokoch zintenzívňuje preventívne rozmiestňovanie vybavenia za účelom výcviku a vojenských cvičení so spojencami a partnermi NATO.

Poľský minister obrany Tomasz Siemoniak dnes vyhlásil, že počas svojej májovej návštevy rokoval vo Washingtone o rozmiestnení amerických ťažkých zbraní v skladoch Poľsku.

Pentagón by mal podľa neho prijať rozhodnutie v celej záležitosti už “čoskoro”. “Ide o ďalší krok k posilneniu prítomnosti USA v Poľsku a celom regióne,” povedal Siemoniak, pričom nekonkretizoval množstvo ani typ zbraní, ktoré by mali skončiť v Poľsku.

Siemoniak zdôraznil, že uskladnenie zbraní nie je len krátkodobým dočasným opatrením, ale že je mienené na ďalšie “roky a desaťročia”.

Hovorca generálneho štábu poľskej armády v tejto súvislosti uviedol, že sa už podnikli kroky na vytypovanie vhodných lokalít, kde by bolo možné americké zbrane uskladniť.

Na prijatie amerických ťažkých zbraní sa pripravuje aj Litva, potvrdili dnes aj tamojší vládni predstavitelia.

“Rokujeme s našimi americkými spojencami o tom, že by bolo užitočné rozmiestniť tu takéto zariadenia na trvalej báze v záujme posilnenia našej bezpečnosti a podpory tu nasadených vojakov,” uviedol litovský minister obrany Juozas Olekas.

Litva podľa neho v súčasnosti taktiež hľadá vhodné lokality na umiestnenie zbraní a pripravuje na takýto krok svoju vojenskú infraštruktúru, hoci príslušné rozhodnutie vo Washingtone ešte nepadlo.

Prebiehajúce konzultácie o celej otázke dnes priznal aj litovský premiér Algirdas Butkevičius. Vyjadril pritom nádej, že diskusie vyústia v konkrétne rozhodnutia, ktoré sa “stanú realitou”. “Hrozby, ktorým čelí Pobaltie, zosilneli,” komentoval postoj Litvy premiér.

V prípade, že bude tento plán schválený, bude to podľa NYT prvýkrát od konca studenej vojny, keď Washington umiestni ťažké zbrane v nových členských krajinách NATO, ktoré v minulosti tvorili súčasť sovietskeho bloku.



PAHREBA. Stanné právo na Ukrajine – nočná mora alebo realita?

Bratislava 14. júna 2015 (HSP/Foto:TASR/AP-Mikhail Palinchak)

 

Zákon o vyhlásení stanného práva Najvyššia rada Ukrajiny prijala 12. mája. Prezident Petro Porošenko ho podpísal 8. júna. Stanné právo môže byť vyhlásené po tom, ako Najvyššia rada prijme zodpovedajúci prezidentský dekrét. Čo na to Hlas ľudu: bude vyhlásené?..

Na snímke ukrajinský prezident Petro Porošenko Na snímke ukrajinský prezident Petro Porošenko

Ahoj, Jožo. Čítaš noviny? Čo je nového vo svete?

Dokopy nič. Politické intrigy, hádky, podvody, krádeže, klamstvá, vraždy… Skrátka, bežný život. Aspoň na východe sú nejaké zmeny. Na Ukrajine zavádzajú stanné právo.

Ešte nezavádzajú, ale iba prijali zákon, ktorý ho umožni vyhlásiť v prípade núdze.

Aha, a nie je to jedno? A ešte nie je ten prípad núdze? Je tam už dávno občianska vojna. Čo také by sa malo stať, aby tam vyhlásili stanné právo? Situácia by sa mala ešte zhoršiť?

Nejde o to. Sú určité pravidla hry. Stanné právo vyhlasujú v prípade bezprostredného ohrozenia štátu alebo bezpečnosti občanov, čiže pri občianskej vojne, prípadne veľkých občianskych nepokojoch alebo pri napadnutí štátu. Všetko má svoj čas.

A ešte neprišiel? Hovoríš, nepokoje a občianska vojna? Tak tie na Ukrajine pokračujú už rok. Pridaj k tomu obrovský chaos. Nechápem. Buď tam mali vyhlásiť stanné právo hneď alebo sa na to majú vôbec vykašľať. Prečo sa tým zaoberajú práve teraz? Veď sa nič nezmenilo.

Tak asi sa obávajú, že sa to môže ešte zhoršiť, preto pripravili túto legislatívu. Nie je to nič neobvyklé. Nakoľko viem, ukrajinské stanné právo sa ničím nebude odlišovať od opatrení, ktoré zavádzali aj v iných štátoch. Na Ukrajine vyhlásenie stanného práva prinesie so sebou pracovnú službu pre obyvateľov v produktívnom veku, umožní vyvlastnenie majetku, zakazuje zhromažďovanie sa a aktivity určitých politických strán, zavádza cenzúru médií a obmedzuje slobodu pohybu občanov. Skrátka, klasika.

Pekná klasika! Počkaj – počkaj. Keď takto páliš ako z guľometu, všetko ozaj vyzerá také bežné a nevinné. Ale keď to rozmeníme na drobné, vyzerá to otrasne. Vieš, keď zabijú jedného vojaka, je to tragédia, ale keď pozabíjajú milióny – je to už iba štatistika. Takže ideme pekne po bodoch celého „programu“. Tu mám v novinách preklad toho zákona… Hľa, tu píšu, že stanné právo vyhlásia v prípade rozsiahleho útoku na Ukrajinu. Kto by mal zaútočiť? Jediné asi Rusko, veď pred pol rokom ho Kyjev označil za agresora. Takže toho vinníka poznáme, aj keď doposiaľ z neznámych príčin nezaútočil. Asi je lenivý.

Nerob z toho žarty. To sú vážne veci. Kyjev sa cíti byť ohrozený – takto sa bráni.

Ohrozený byť môže, ale – oprávnene? Prečo by teraz z ničoho nič Rusko zmenilo svoje rozhodnutie a zaútočilo? Nemá to žiadnu logiku. V Kyjeve si vážne myslia, že Rusko rozpúta vojnu „brat proti bratovi“? V tomto konflikte nejde o štáty, ale o národnosti. Rusi a Ukrajinci sú ešte bližšie národy ako sú Česi a Slováci. Myslíš si, že by v Kremli chceli rozpútať vojnu medzi „príbuznými“ kvôli pár stovkám amatérov, ktorí sedia v kyjevskom parlamente, alebo kvôli pár tisíckam dobrodruhov, ktorí sa hrajú na vojačikov na juhovýchode Ukrajiny?! Podľa mňa, je to choré. Žiaden ruský útok nebude, ale stanné pravo na Ukrajine môžu vyhlásiť pod inou zámienkou. Veď vieš, dôvod sa vždy nájde…

Vyhlásiť, vyhlásiť… Nie je to také jednoduché, ako si myslíš. Nie je to oznam o prerušení dodávok elektriny na dedine. Nemôže to urobiť jeden človek. Návrh môže predložiť prezident, ale parlament to musí schváliť. Inak to nepôjde. O tom je ten zákon.

A ty si myslíš, že parlament podobný návrh prezidenta odmietne? Veď ti hovorím, že to polovičné alebo trojštvrťové stanné právo na Ukrajine už dávno funguje. Ideme po bodoch. Tu píšu, že vojenské velenie v prípade stanného práva môže obsadzovať obytné domy a podniky alebo ubytovať vojakov v bytoch, kde žijú civilisti. Tí sa určite potešia, že budú mať takých susedov… To sa v súčasnosti nedeje? Nečítaš správy na internete? V našich novinách to nenájdeš, ale ovládaš nejaký cudzí jazyk? Ozbrojené jednotky na Ukrajine obsadzujú domy a podniky po celej krajine. V krajine operujú súkromné armády. Každý ukrajinský oligarcha má vlastnú armádu alebo aspoň batalión. Je v tom úplný chaos. Aké stanné právo potrebuje armáda a dobrovoľnícke batalióny? To stanné právo už funguje.

Daj tie noviny sem. No dobre. Ale tu je bod o zavedení zákazu vychádzania vo večerných a nočných hodinách. Kde platí podobný zákaz? V Kyjeve zakázali vychádzať v noci?

V Kyjeve ešte nezakázali, ale vo viacerých lokalitách blízko frontovej línie, ktoré sú obsadené ukrajinskou armádou a hlavne dobrovoľníkmi, podobné opatrenia zavádzajú ako na bežiacom páse. Ideme ďalej. Je to fakt. Stanné právo znamená aj zrušenie všetkých mítingov a verejných zhromaždení. To sa na Ukrajine deje vo viacerých regiónoch. Navyše rušia činnosť rôznych strán a hnutí, vyhadzujú a mlátia funkcionárov, pália sídla politických strán…

To sa stáva aj v iných krajinách. Ale stanné právo predpokladá aj násilné nútenie obyvateľstva vykonávať rôzne stavebné a obranné práce – budovať úkryty, kopať zákopy a pod. Nepočul som, aby na Ukrajine zaviedli nútené práce.

To netvrdím, aj keď som čítal, že v predfrontových lokalitách príslušníci súkromných bataliónov viac razy nútili civilistov kopať zákopy a budovať obranné pozície, takže čiastočne to predsa funguje. Ale je tu aj niečo o zlodejstve v rámci zákonu. „Počas platnosti stanného práva štát môže odcudzovať majetok občanov pre potreby armády, napríklad, môže im vziať autá, dopravné alebo technicky prostriedky a majetok podnikov a pod.“ Povedz, že sa to na Ukrajine v súčasnosti nedeje! Pod zámienkou „štátnych záujmov“ alebo potreby pre armádu v predfrontových oblastiach ozbrojenci rabujú ako piráti v Karibiku. A koľko bolo podobných prípadov na Západnej Ukrajine – stovky kilometrov od frontu! Tí recidivisti v kamufláži nepotrebujú žiadne stanné právo: ozbíjajú tak, že by im závidel aj Jánošík!..

Nepreháňaj. Ale čo povieš na toto? Tu je uvedené, že v období stanného práva zákon umožňuje internovať – čiže izolovať všetkých, ktorí predstavujú hrozbu pre štát, vrátane príslušníkov cudzích štátov. Teda môžu pokojne zatykať alebo vyhadzovať z územia krajiny ako domácich, tak aj cudzincov. To sa na Ukrajine nepraktizuje.

Hromadne nie, ale mnohých nepriateľov súčasného režimu pekne zatýkajú – hlavne opozičných politikov, občianskych aktivistov a novinárov. To sa týka aj zahraničných „nepriateľov štátu“ a novinárov. Príliš podobné metódy nepropagujú, ale v priebehu posledných mesiacov zatkli už tisíce ľudí! Nie je to stanné právo? Čo ešte treba?

Sú nejaké drobné chybičky krásy, to nepopieram. Veď musíš si uvedomiť, že v krajine už vyše roka pokračuje občianska vojna. Takže sa stávajú určité výstrelky. Ale vôbec sa nedá povedať, že na Ukrajine už platí stanné právo. Opakujem, schválili iba zákon, akým spôsobom to stanné právo zavedú, ak to bude treba, ale nič viac.

Akože nie? Tu, čítaj. „V období stanného práva sa môže obmedzovať sloboda pohybu občanov, môžu kontrolovať doklady občanov a v prípade núdze vykonať aj osobnú prehliadku, ako aj prehliadku služobných a súkromných priestorov, predmetov, nákladu alebo zakázať konanie masových akcií.“ A teraz mi povedz, ktoré z týchto opatrení sa na Ukrajine ešte nepraktizujú? Všetky sa praktizujú – vo veľkom! Tak nie je to stanné právo?

To sa robí aj v iných krajinách, ak dochádza k nepokojom alebo k útokom ozbrojených skupín. Nie je to stanné právo, ale obmedzenia z núdze. Je to niečo iné.

Aha, iné. Ale tu máš to najsmiešnejšie! Hneď ti dokážem, že ukrajinský prezident zaviedol stanné právo iba pár hodín po tom, čo sa usalašil v prezidentskom kresle. Tu máš, čiernym na bielom. „Za účelom kontroly situácie a prijatia súrnych rozhodnutí na územiach, kde platí stanné právo, môžu sa vytvárať vojenské a civilné správy. Vedenie týchto správ menuje prezident a kontroluje ich generálny štáb a vláda.“ Koniec hlásenia v ukrajinskom jazyku!.. A čo urobil Porošenko? Zorganizoval slobodné a demokratické komunálne voľby na Ukrajine? Kdeže! Hneď po svojom nástupe povyhadzoval všetkých šéfov samosprávy a vlastným rozhodnutím nasadil tam oligarchov a svojich partagenosse. To je demokracia, čo?

To sú iba dočasné opatrenia – práve v stave núdze. Veď aj za takýchto zložitých podmienok v krajine zorganizovali slobodné a demokratické parlamentné a prezidentské voľby. Áno, prezident menoval gubernátorov krajov – nebol čas, ani možnosti konať inak. Ale onedlho určite budú aj komunálne voľby – uvidíš.

Pekne! Prezident európskeho štátu, ako niekde v africkej alebo arabskej totalitnej krajine nasadil len tak, bez volieb, svojich ľudí a v civilizovanej Európe a za oceánom nik ani nemukol – je to v poriadku, tak to má byť, Kyjevu je všetko povolené. Ešte by som pochopil, keby takto silovou metódou nasadil šéfov niekde na juhovýchode, kde situácia bola a aj je nestabilná. Povedzme, vyhodil by „separatistov“ a nasadil „demokratov a patriotov.“ Čert ho ber. Ale veď podobné rošády za pomoci sily urobil po celej krajine. To znamená, že v tomto štáte platí stanné právo – už vyše roka. A ty mi tu niečo vyprávaj…

S tebou sa nedá diskutovať – všetko prekrútiš. Ako môže stanné právo platiť, ak ho ešte nevyhlásili? Je jasné, že je tam menší chaos – predsa na Ukrajine už vyše roka pokračuje vojna. Ale netreba to preháňať. Veď vidíš, túto otázku prerokovali práve preto, že prezident a parlament sa snažia dodržiavať zákon.

Zákon? Aký zákon? Ten, ktorý zakazuje použitie ťažkých zbraní a ostreľovanie civilistov a obytných štvrtí? V Kyjeve už ani neskrývajú, že kašľú na nejaké tam minské dohody, pália z diel na paneláky a celý svet čuší. Tak o čom sú potom debaty o stannom práve a vôbec o nejakom práve a zákonnosti? To stanné právo na Ukrajine už dávno funguje – načo robili frašku s diskusiami a schvaľovaním v parlamente? O akom práve sa môžu rozprávať ľudia, ktorí neuznávajú žiadne právo? A to sa nezmení, kým ich nevystriedajú normálni ľudia, pre ktorých pojmy „právo“, „zákon“, „sloboda“, „demokracia“ nie je prázdny zvuk… Takto, bratko, tu máš handričku – utri si ružové okuliare…

Eugen Rusnák

Bude jen hůř a hůř. Slovenská lékařka trpící vážnou nemocí žádá o eutanazii

Lékařce Janě Matavové (39) z Prešova zjistili v roce 1997 roztroušenou sklerózu. Její stav se stále zhoršuje, proto požádala slovenské politiky, aby umožnili v zemi eutanázii. Jak informuje deník Plus jeden deň její mozek funguje na plné obrátky, ale tělo ji neposlouchá a potřebuje nonstop pomoc. Přesně ví, co ji čeká a naděje na vyléčení neexistuje.


Včera 22:12 - Bratislava

„Přišla proto s výzvou pro politiky, aby se začali zabývat povolením eutanazie, která by bylo pro ni milosrdným východiskem,“ píše list. Do roku 2009 ještě vykonávala svoji profesi, ale pak musela z práce odejít. „Stále se to zhoršuje. I při plné léčbě. Tato nemoc je neléčitelná. Spektrum léků je široké, ale bohužel pouze jeden ze tří pacientů na ně reaguje pozitivně,“ řekla Matavová.

„Podle mého názoru člověk, který cítí, že stav, ve kterém se nachází, je nedůstojný, by měl právo se rozhodnout, zda tu chce být, či nikoliv. Mně už současná medicína nic neposkytuje. Naše společnost démonizuje eutanazii a obává se jejího zneužívání. Pokud bychom stanovili striktní kritéria, nedalo by se to zneužít. Požádat o ni by musel každý sám a lékař by k žádosti musel vydat potvrzení, že žadatel není v depresi a má nezvratné poškození,“ uvedla Jana.

„V některých vyspělých evropských zemích je eutanázie povolena. V těch, v nichž mají úctu k člověku a respektují jeho názor,“ dodala.

Partner prý jen ztrácí čas 

Lékařka tvrdí, že nerezignovala, ale prohrála. „Bude jen hůř a hůř. Ztratím schopnost polykat, artikulovat, postupně ztratím sílu svalů, postihne to i zrakový nerv a nakonec umřu. Mluvím o tom racionálně, netrpím žádnými depresemi. Prostě tady už nechci být,“ zdůraznila.

Žena si cení svého přítele, který se o ni stará. „Je skvělý, ale se mnou jen ztrácí čas. Měl by nastoupit zpět do své profese, ztrácí potřebnou praxi a najít si normální partnerku, s níž bude vést normální život. Se mnou ho nemá a nebude mít,“ konstatovala realisticky.

Ivan Vilček, Právo


ERIK BEST: ZAPOMEŇTE NA RUSY, POZOR NA BRITY!

Vytvořeno 14. 6. 2015 6:56

http://www.ac24.cz/images/erbedac24.jpg

Čtenáři nepocházející z České republiky možná netuší, kdo to byl Karl Hermann Frank, ale Češi se zájmem o historii to nepochybně vědí. Frank byl říššským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava a jedním z organizátorů vyhlazení Lidic a Ležáků.

V novém filmu BBC nazvaném 1945: The Savage Peace (1945: Barbarský mír), který pojednává o odsunu Němců z Československa a Polska po druhé světové válce, je Frank zmiňován pouze jako „nechvalně proslulý sudetský nacista“. Jeho veřejná poprava je užita coby příklad brutality, s níž Češi zacházeli s Němci po skončení války. Film opomíjí jeho status jednoho z nejmocnějších Němců v Čechách, ale také skutečnost, že jej do Prahy k soudu vydala americká armáda. A ještě jedna drobnost – poprava se konala v květnu 1946, tedy celý rok po „divokých“ odsunech, které jsou hlavním námětem filmu.

Dokument rovněž úplně přehlíží Mnichovskou dohodu v roce 1938, kterou Velká Británie podepsala a jež vedla k vyhnání Čechů ze Sudet. Vlivem opomenutí těchto a dalších historických skutečností, které v Češích vyvolaly silnou touhu po pomstě, působí snímek jako propagační film sudetských Němců.

„To, co se tu dělo ve čtyřicátém pátém roce, se ani trochu nelišilo od Třetí říše,“ říká ve filmu jeden z vyhnaných Němců. Češi podle něj dali volný průchod tomu nejnižšímu v sobě a mstili se na nevinných.

„Jak to o nás britská vláda proboha mluví?“ mohl by si člověk povzdechnout v parafrázi na to, co Lubomír Zaorálek řekl minulý týden ruskému velvyslanci. Zaorálek se ohrazoval proti dokumentárnímu filmu o invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, odvysílanému ruskou státní televizí.

Od Rusů čekají propagandu všichni, nikoliv však od Britů. A právě proto je tento anglickojazyčný dokument z produkce BBC pro Čechy mnohem škodlivější než film v ruštině, kvůli kterému se tak rozčilovali.

Novinky ohledně sestřeleného letadla MH17

E-Republika • 14. června 2015 • 639 přečtení


Přehled tiskovky firmy Almaz-Antey ohledně sestřelení letadla linky MH17, včetně svědectví ukrajinského mechanika pro let stíhačky SU-25.

Dne 4. června 2015 skupina výrobce PVO Almaz-Antey uspořádala tiskovou konferenci a předložila odborné podklady, které jasně ukazují na viníka. Závěr ruských zbrojařů je celkem jednoznačný: Ukrajina je zemí zodpovědnou za zničení malajského Boeingu. Je charakteristické, že české korporátky, presstitutky a Britské listy tuto důležitou konferenci nekomentovaly. Proto musíme tuto novinářskou práci odvést za ně, i když bychom rádi psali o něčem jiném.

Na tiskové konferenci byla prezentována zpráva plná grafů a fotografií. Zpráva obsahuje listinné důkazy od vývojářů protiletadlových raketových systémů a současně bylo oznámeno, že se koncern administrativně odvolal proti sankcím vztahujících se ke „zmrazení majetku“ koncernu PVO Almaz-Antey (zavedené radou Evropské unie pod č.j. 2014/508/SZBP a prováděcími předpisy Rady Evropské unie № 826/2014 30.07.2014). Jde o sankce spojené se zákazem vývozu dvojího užití (rozhodnutí Rady Evropské unie 2014/659/SZBP a nařízení Rady Evropské unie dne 09.08.2014 № 960/2014).

Koncern napadl sankce u Tribunálu Evropské unie a požaduje soudní přezkum. Požaduje zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie 2015/432/SZBP ze 13.03.2015 a nařízení Výkonné rady Evropské unie o 03.13.2015 № 2015/427, na jejichž základě došlo ke k „zmrazení aktiv“ tj. k rozšíření sankcí proti Koncernu. „Almaz-Antey“ věří, že existuje přímá souvislost mezi zavedením sankcí Evropské unie proti skupině „Almaz-Antey“ a havárii Boeingu 777 letecké společností Malaysia Airlines, ke které došlo 17.07. 2014 ve východní části Doněcké oblasti na Ukrajině.

Na základě analýzy „Almaz-Antey“ tvrdí, že pokud byl let malajského Boeing-777 MN17 ze 17.7.2014 v Doněcké oblasti sestřelen protiletadlovým raketovým systémem, tak to mohla být jen střela 9M38 (M1) komplexu „Buk-M1″ odpálená z oblasti jižně od obce Zarošenskoje.

Výroba rakety 9M38 (M1) do komplexu „Buk-M1″ byla ukončena v roce 1999. V té době byly všechny zbývající dostupné rakety tohoto typu prodány zahraničním zákazníkům. Koncern „Almaz-Antey“ byl založen v roce 2002. Společnost nemůže zpětně ručit za něco, co není schopna ovlivnit, protože se to stalo v době, kdy neexistovala. Sankce uložené Evropskou unií na „Almaz-Antey“ považuje skupina za nepodložené a měly by být proto zrušeny.

Mezi klíčové aspekty analýzy z informací poskytnutých Mezinárodní komisí patří tato zjištění:

1. Analýza submunice – modifikovaná raketa 9M38 (M1) komplex „Buk-M1″
Pro zjištění typu rakety, který pravděpodobně sestřelil dolů Boeing-777, provedli technici důkladnou analýzu škod na vnějším povrchu pláště, rámu letadla i sil, stejně tak i prorážecích prvků, které byly předloženy Mezinárodní komisí jako nalezené a vyjmuté z různých prvků konstrukce letadla. Mezi obdrženými prorážecími prvky odborníci identifikovali submunici těžké frakce v podobě „I-nosníku“. Těmito prvky jsou vybaveny pouze modifikace raket 9M38 (M1) komplex „Buk-M1″. U poškození povrchu letadla ve formě „čtverců“ velikost 13×13 mm (14×14 mm) také identifikovali tento typ munice. Kromě toho, charakter poškození odpovídá poškozením, které může způsobit jen raketa 9M38 (M1). Analyzován byl nejen tvar, ale také obecná povaha poškození.


Při rozmetání rakety 9M38 (M1) jsou také důležité vlastnosti submunice, a určitá rychlost a rozsah jejich rozšíření. Charakteristickým rysem rozmetání rakety 9M38 (M1) je vytvoření dvou frakcí submunice. První z lehčích fragmentů a druhý z těžké frakce „I-nosníky“, které mají maximální kinetickou energii. Vysoká koncentrace prorážecích prvků, které by mohly zničit všechny zpevněné plochy na trupu letadla, tzv. „skalpel“, je koncentrována na více než 40 procentech hmotnostních z fragmentů a ty mají asi polovinu energie exploze. Tyto stopy „skalpelu“ byly identifikovány s vysokou přesností a způsobily destrukci Boeingu-777. To potvrzuje, že, pokud letadlo bylo sestřeleno raketovým komplexem „Buk“, mohla by to být jen střela 9M38 (M1).

2. Stanovení umístění raket, na základě typu poškození Boeingu 777
Podle typického tangenciálního poškození vnějšího pláště letadla na okraji šrapnely se podle odborníků dá určit místo nástřelu – to bylo blíže k levé straně, nad osou trupu. Poté experti určili orientaci rakety v prostoru s ohledem na směr Boeingu-777 – z úhlů dopadů v horizontální i vertikální rovině.

Závěry jsou stanoveny na základě analýzy povahy škod na vrstvě vnějšího pláště letadla a také charakteristické tvorby fragmentace krycího pole obsaženého v tomto typu bojové hlavice. Studiem průrazů ve vnějším plášti lze zjistit, že po výbuchu submunice se fragmenty pohybují podél konstrukce trupu – od špičky až k ocasním plochám. Vzhledem k tomu, že směr hlavního proudu submunice rakety 9M38 (M1) je kolmý k vektoru pohybu rakety samotné, je zřejmé, že směřovala do průsečíku kursu letadla. Rekonstrukce poškozené přídě Boeingu-777 ukázalo zónu celkového poškození vnějšího pláště, rámů a nosníků. Modelování fragmentačního pole do nástřelu hlavice dalo přesnou polohu raketového komplexu.

Z přesné polohy odpálené rakety vzhledem k letadlu v místě průrazu specialisté určují trajektorii rakety – je 72 až 78 stupňů horizontálně a 20 až 22 stupňů ve vertikální rovině. Pouze tato pozice vysvětluje povahu poškození struktury letadla tímto typem rakety . Metodou reversní simulace byla rekonstruována a určena dráha letu rakety. Vzhledem k tomu, že se Boeing 777 pohybuje v přímém směru, horizontální průmět dráhy střely je také přímka – takže byl získán rozsah azimutů pro určení startovní plochy. Vzdálenost od počátečního bodu těsně navazuje na projekční trajektorii střely ve svislé rovině a má přímý vliv na náběhový úhel rakety ve svislé rovině.Tak byla získána řada možných vzdáleností do výchozí oblasti.

Simulace ukazuje, že průsečík trajektorie střel do tohoto bodu je možný pouze z omezené plochy 2,5 krát 3,5 km – jižně od osady Zarošenskoje. Místo odpálení nemohlo být vzhledem k uspořádání z osady Sněžnoje. Podrobná zpráva z analýzy prováděné odborníky z „Almaz-Antey“, byla předána Mezinárodní vyšetřující komisi.

Svědek letu ukrajinské stíhačky SU-25

Rusko ohlásilo, že má zdokumentováno svědectví mechanika stíhačky SU-25, která operovala v prostoru sestřeleného Boingu. Jméno pilota už cirkuluje na nezávislých kanálech asi půl roku, viz náš článek Let MH17 mohl být sestřelen kulometem SU-25. Mechanik potvrdil, že příslušná stíhačka SU-25 byla ve vzduchu a u inkriminovaného letadla, což sice popírají Ukrajinci, ale jasně potvrdily civilní letecké radary.

Ruská mediální strategie přesně odpovídá stylu vítězného tažení, kterým Rusové vynikali za 2. světové války. I v době studené války je třeba vydržet frontální útok lží protivníka, a po jeho vyčerpání nastoupit do protiútoku. První článek na toto téma jsme již psali, viz Ruská verze sestřelení letadla na lince MH17. Cíl, dobu a místo si napadení Rusové vybrali správně, protože nizozemská komise už musí konečně zveřejnit svou zprávu. Práce komise vyniká podivností, ale to jsme už také komentovali. U soudu bude těžké lhát, protože věcné důkazy bude zkoumat soudní tribunál a experti obou stran. A právníci obětí mají maximální zájem na tom, aby odškodnění platila Ukrajina jako zločinecký stát. Viz článek Rodiny obětí MH17 nastoupily do ofenzívy: zmanipulované vyšetřování musí skončit.

V Nemecku je NATO čoraz menej populárne

14. ČERVEN 2015 |

Nedávny prieskum vykonaný spoločnosťou PEW Research Centers odhalil výrazný pokles sympatii Nemcov k Severoatlantickej aliancii. Oproti roku 2009, kedy NATO schvaľovalo až 73 % opýtaných, klesol počet zástancov na 55 %, teda až o 18 %.

Zároveň sa väčšina opýtaných (58 %) vyjadrila odmietavo k vojenskej podpore partnerského NATO-štátu v prípade vojenského stretu s Ruskom. To zahŕňa okrem vyslania nemeckých vojakov aj dodávanie zbraní. Za bolo 38 % opýtaných.


Okrem toho sa 57 % opýtaných vyjadrilo odmietavo k prijatiu Ukrajiny do NATO. Naproti tomu si väčšina (71 %) myslí, že by sa vojnou zmietanej Ukrajine malo pomôcť hospodársky.

Z daných čísel možno usúdiť, že sa väčšina opýtaných Nemcov nechce nechať zatiahnuť do vojny s Ruskom a uvedomuje si hrozbu plynúcu z konfliktu na Ukrajine. Pokles sympatií k NATO je z toho hľadiska taktiež pochopiteľný, keďže táto aliancia rozvrátila už nie jeden štát mimo Európy a teraz sa jej pozornosť sústredí na štát, ktorý od Nemecka nie je až tak ďaleko.

https://jungefreiheit.de/politik/deutschland/2015/nato-bei-deutschen-immer-unbeliebter/

https://beo.sk/spolocnost/1983-vaecsina-nemcov-odmietla-v-prieskume-pomoc-clenskemu-nato-v-pripade-vojenskeho-stretu-s-ruskom

http://voltaire.netkosice.sk/index2.html

 

Peter J. Kreeft: Tolkienovo videnie sveta

Pavol Ondráš

 

13. jún 2015

https://beo.sk/images/osoby/tolkien-jrr.jpg

Keď som pred pár mesiacmi zahliadol v jednom nemenovanom kníhkupectve český preklad knihy amerického katolíckeho filozofa Petra Kreefta o kresťanskej filozofii v diele J. R. R. Tolkiena, tak som vedel, že po tejto knihe čoskoro siahnem. K fanúškom tohto nekorunovaného kráľa literatúry fantasy patrím od útleho detstva. Román Hobbit v slovenskom preklade Viktora Krupu bol jednou z prvých kníh, ktoré som prečítal. Vzhľadom na Tolkienov katolicizmus, o ktorom som sa dozvedel iba pred pár rokmi, som Kreeftovej knihe nemohol odolať.

J. R. R. Tolkien (1892 – 1973) sa totiž nepreslávil iba ako výborný spisovateľ a filológ, ale v kruhoch konzervatívnych a tradičných katolíkov je uznávaný aj jeho príkladný náboženský život. V stále ešte silne protestantskom a protikatolíckom Anglicku dokázal primäť ku konverzii svoju nastávajúcu manželku Edith Brattovú (v roku 1914). Jeho najstarší syn John (1917 – 2003) sa stal kňazom. Tolkien na záver svojho života vyjadroval nesúhlas s liturgickými reformami po Druhom vatikánskom koncile. Preto niet divu, že jeho viera hrala dôležitú rolu v jeho tvorbe.

Peter Kreeft sa rozhodol preskúmať, ako sa Tolkienovo kresťanské videnie sveta odráža v jeho literárnych dielach. Jeho kniha ponúka zaujímavý pohľad na filozofiu, ktorá stojí akoby v pozadí príbehov zo Stredozeme. Kreeft člení svoju knihu podľa jednotlivých odvetví klasickej filozofie ako metafyzika, kozmológia, antropológia, epistomológia, filozofia dejín, estetika, etika, politická filozofia atď., vďaka čomu ju možno použiť aj ako sprievodcu svetom filozofie a ako prehľad dôležitých filozofických problémov.

Tento knižný projekt nie je sileným pokusom nájsť katolícke motívy v obyčajnej fantasy, akoby sa niekomu mohlo zdať. Sám Tolkien v roku 1953 jednému priateľovi napísal, že „Pán prsteňov je svojou podstatou náboženské a katolícke dielo.“ Tento rozmer jeho diela sa však neprejavuje v banálnych analógiách alebo explicitných náboženských obrazoch, ale dielo samé je stelesnením kresťanskej filozofie jej autora.

Túto skutočnosť Kreeft zaujímavým a primeraným spôsobom dokladuje v celej knihe. Okrem literárnych Tolkienových diel odkazuje aj na jeho esej O rozprávkach a na jeho zbierku dopisov The Letters of J. R. R. Tolkien, ktorá zatiaľ nevyšla v slovenskom ani českom preklade. Nápomocným prameňom sú aj rôzne texty Tolkienovho priateľa a ďalšieho známeho spisovateľa C. S. Lewisa.

Kreeftova kniha, samozrejme, nie je dokonalou. Niektoré pasáže sú nedostatočne objasnené a sem-tam som mal pocit, že či neotvára príliš veľa filozofických problémov, pretože 300 strán neposkytuje dostatočný priestor na ich vyriešenie. Autor však k dielu pridal aj podrobnú konkordanciu, ktorá milovníkom Tolkienových kníh dáva možnosť pre ďalšie a ďalšie skúmanie jeho filozofie, prípadne polemizovanie s Kreeftovou interpretáciou. Osobne ma táto časť knihy veľmi potešila.

Ťažko vybrať časť knihy, ktorá by ma zaujala najviac, avšak v pamäti mi utkvelo pojednanie o tom, či je romantická láska príťažlivejšia než sex. Kreeft svoj rozbor dopĺňa citáciou samotného Tolkiena v jednom z jeho listov svojmu druhému synovi Michaelovi:

„Romantická rytierska tradícia […] má v sebe čosi veľmi dobré, pretože berie do úvahy […] vernosť, a teda i sebazapieranie, „službu“, dvornosť, česť a odvahu. Jej slabosťou je však, samozrejme, to, že […] v jej strede nestojí Boh, ale imaginárne božstvá: Láska a Pani. […] To je, samozrejme, nesprávne a je to prinajmenšom klam. […]

Pred oči mladíka sa postaví žena, nie taká, aká je, nie ako spolustroskotankyňa, ale ako hviezda, ktorá vedie loď. (Jedným z dôsledkov je potom, že sa z dotyčného mladého muža pri spozorovaní skutočnosti stáva cynik). […] [Táto tradícia] vštepuje mužovi prehnané predstavy o „pravej láske“, ktorá má byť vnútorným ohňom, trvalým uchvátením – bez vzťahu k veku, plodeniu detí, bežnému životu, bez vzťahu k vôli a účelnosti.

(Jedným z dôsledkov potom je, že mladých láka hľadať „lásku“, ktorá ich v strede chladného sveta zahrnie nehou a hrejivosťou bez toho, že by sami priložili ruku k dielu, a nevyliečiteľní romantici pokračujú v tomto hľadaní dokonca aj v strede všetkej špiny rozvodových súdov.) […]

Iba v celkom vzácnych prípadoch zvedie šťastena dohromady muža a ženu, ktorí sú akoby „osudom určení“ jeden pre druhého a schopní onej úžasnej, veľkej lásky. Tá predstava nás ďalej oslňuje, všade sa na nás lepí: na túto tému bolo napísaných množstvo príbehov a básní, pravdepodobne viac, ako bolo skutočne takých lások […]. V tejto veľkej osudovej láske – často na prvý pohľad – môžeme, myslím, zhliadnuť obraz manželstva, aké malo byť vo svete, ktorý by bol ušetrený pádu.“

Kreeftova kniha, ktorá vyšla v češtine minulý rok vo vydavateľstve Paulínky, je správnou voľbou pre všetkých, ktorých oslovili Tolkienove diela a chceli by vedieť prečo. Ich autor je síce už viac ako 40 rokov mŕtvy, ale jeho knihy a inšpirácie sú tu stále.    


 

 

VIDEO seriál Moskva očami Sergeja Chelemendika


 - Pravda o 2. svetovej vojne

Seriál Pravda o 2. svetovej vojne -

úryvky zo životopisu Adolfa Hitlera


 - Seriál klimatická katastrofa

Analytický seriál Klimatická katastrofa




 - Sen žobrákov o dome za 500 tisíc Eur

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

Nešťastné a okradnuté deti 


Analytický seriál Michaila Leonťjeva:

Veľká americká diera

 

http://tmp.aktualne.centrum.sk/soumar/img/1041/76/10417632-peter-stanek.jpg Cyklus televíznych dialógov s Petrom Staněkom



                      VIDEO seriál Poliny Chelemendikovej:
               Magický Nepál, Neuveriteľná India


 - VOĽBY 2010 - Ako to bolo naozaj?


VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

VOĽBY 2010 - AKO TO BOLO NAOZAJ?


 - Rusko a budúcnosť Slovanov

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:
Rusko a budúcnosť Slovanov


 -  Serial Národná idea

 Seriál Sergeja Chelemendika:
 Národna idea

chelemendik.sk






  









Všetky články z tejto rubriky nájdete tu...

Do fóra môžu prispeivať iba členovia so zaplateným predplatným.


Сергей Хелемендик – книги, статьи, видео, дискуссии



Словакия – страна, люди, бизнес



Словацко-русский клуб предпринимателей ROSSIJA



Sergej Chelemendik - knihy, články, videá, diskusie



Hnutie Dobrá sila – projekty



Slovensko-ruský klub podnikateľov ROSSIJA



Деловые предложения



Obchodné ponuky
 



ZÁBAVA



KNIŽNICA - TEXTY, VIDEÁ



NOVINKY PORTÁLU



Diskusie




Blogy





| chelemendik.sk | chelemendik.tv | chelemendik.ru | ruské knihy, knihkupectvo, matriošky, filmy | handmade |