Deprecated: mysql_connect(): The mysql extension is deprecated and will be removed in the future: use mysqli or PDO instead in /home/web/chelemendik.sk/www/debug.php on line 10

Chelemendik.sk
Словацко-русский портал Сергея Хелемендика    
Словакия        Клуб ROSSIJA       Сергей Хелемендик       Dobrá sila       Kontaktujte nás       Prihláste sa    Zaregistrujte sa    
Mem o líných Řecích - DOSTALI SME MAILOM - OPEN TEXT - chelemendik.sk

 

Mem o líných Řecích - DOSTALI SME MAILOM - OPEN TEXT

2019-10-18  (02:17)

 - Mem o líných Řecích - DOSTALI SME MAILOM - OPEN TEXT





Když se podíváme do zákulisí protiřecké mediální kampaně, najdeme příběh
unaveného lidu, který je z jedné strany držen pod krkem zkorumpovaným
politickým systémem a z druhé dravými finančníky. Nezní vám to tak trochu
povědomě?

Janis provozuje hospůdku na Krétě. Padesátiletý muž z Heraklionu s
prošedivělými vlasy a mohutným vousem, jehož syn právě promoval na vysoké
škole. „Radíme mladým lidem, aby odsud odešli,“ říká potichu. „Tady to pro
ně už není.“ Protesty a stávky zmítají zemí, ale Janis nerad hovoří o
ekonomice. Mám pocit, že je to jeho hrdost, která mu svazuje jazyk. Nakonec
však nabídne svůj pohled: „Víme, že jsou to obyčejní lidé, ne ti bohatí a
mocní, kteří za to zaplatí.“


Mem o líných Řecích


Řecko je zemí starověkých mýtů. Některé z nedávných mýtů však Řeky jako
Janis ponižují, zvláště, když se na ně začnou cizinci ptát.

Řekové jsou líní. Nepracují. Jsou to rozmařilci, kteří ohrožují Evropu. Tyto
karikatury se staly tak běžnými, že nedávná reklama v jedné slovenské
televizi propagovala pivo tak, že vykreslila rozdíl mezi ctnostným Slovákem
a břichatým Řekem vyvalujícím se na pláži.

Většina zahraničních návštěvníků zná Řeky z dovolené na pláži a návštěv
všech těch magických starověkých zřícenin. Mohli byste snadno tvrdit, že
všichni zde jen odpočívají. Není to pravda. Řečtí pracovníci, kterých je asi
pět milionů, jsou druzí mezi zeměmi OECD v průměrném počtu odpracovaných
hodin za rok, hned za Jižní Koreou. Řeci pracují 42 hodin týdně, zatímco
pracovití Němci pouhých 36 hodin.

Průměrný řecký pracující vydělá něco málo přes 1 000 dolarů měsíčně.
Zaměstnanci soukromého sektoru jsou nejvíce podhodnocení v celé EU. Ještě
předtím, než byla přijata tvrdá úsporná opatření EU a MMF, byly Řekům v
soukromé sféře sníženy jejich platy na úroveň roku 1984. A tento týden (už
odhlasováno – pozn. překl.) se očekává, že řecký parlament schválí opatření,
která by měla přemístit 30 000 zaměstnanců veřejného sektoru do „pracovních
záloh“ za plat snížený až o 40 procent.

Řekové odcházejí do důchodu o něco později, než je evropský průměr. A
průměrná penze ve výši 990 USD je menší než irská, španělská, belgická a
nizozemská. Třicet procent pracujících je zaměstnáno bez sociálního
zabezpečení a ochrany, zatímco ve zbytku Evropy je v takto prekérní situaci
pouhých 5 – 10 % pracovníků.

Tolik tedy k mýtu o přeplacených a líných Řecích.

Realita je prostá, ačkoli jen zřídka přiznávaná – snad s výjimkou Janise,
který, zdá se, přesně ví, co se děje. „Pomoc“ Řecku je ve skutečnosti pomocí
pro velké evropské banky. A kouřová clona nás má vést k tomu, abychom si
mysleli, že za finanční krach může řecká lenost. Řeci jistě udělali některé
věci špatně. Byla to však nebezpečná směs stupidních ekonomických teorií a v
oblacích se vznášejícího finančnictví, poháněného zkorumpovanou vládou,
která rozmetala ekonomiku na kusy. Pokud vám i tohle všechno připadá
příšerně povědomé, jste na dobré stopě. Jsme svědky druhého kola Velkého
globálního bankovního otřesu.


Malá kapitola z moderních dějin řeckého národního hospodářství


Ekonomiky jižní Evropy byly v novodobých dějinách zpravidla slabší než ty z
její severní části. Tyto země byly industrializovány později a pouze
nárazově, velcí vlastníci půdy je ovládali ještě ve 20. století. Ekonomický
růst byl klopotný, poznamenaný velkými deficity, krvavými politickými
konflikty a nestabilitou. Lze to pozorovat na dějinách Itálie, Španělska,
ale dokonce v jisté míře i Francie, ale především Řecka. Řekové udatně
bojovali ve 2. světové válce a jako smetanu na dortu to slízli v občanské
válce v letech 1946 – 1949, v níž americká vojenská pomoc řecké vládní
armádě umožnila porazit řeckou komunistickou stranu.

Vztahy mezi Spojenými státy a Evropou po 2. světové válce určila Trumanova
doktrína a Marshallův plán. Vysokou prioritou byla ekonomická obnova Německa
– projektovaná tak, aby na ní vydělaly americké nadnárodní společnosti, jako
jsou IBM, Ford a General Motors. (Podívejte se se na fascinující přednášku
ekonoma Josepha Haleviho zde
<http://www.iuctorino.it/content/joseph-halevi-pel-seminars-iuc> .) Řecko v
dobách studené války plnilo pro Spojené státy funkci strategické bariéry
proti Sovětskému svazu, takže ty se rozhodly podpořit je ekonomickou a
vojenskou pomocí, ze strachu, že by se mohlo stát další kostkou domina,
kterou by mohli povalit komunisté.

Ožívající řecká levice zatím požadovala spravedlivé pracovní podmínky a
lidská práva. Bylo na to odpovězeno brutálním útlakem, jak se dalo čekat.
Armáda, podporovaná CIA, v roce 1967 svrhla vládu studenoválečnickým
pravicovým vojenským pučem. Nová vláda, známá jako plukovnická junta, se
zabývala především stupidními vojenskými dobrodružstvími, jako byl
katastrofální pokus o anexi Kypru, který vedl k jejímu pádu v roce 1974.
Řekové však i nadále udržovali nesmyslně velkou armádu a námořnictvo,
podřízené Spojeným státům, jež měly za úkol udržet na uzdě Rusy. (A Turky
ne? - pozn. překl.) S koncem studené války přestali být Rusové pro Spojené
státy hrozbou, a tak byla finanční podpora Řecka ukončena.

V 80. a po většinu 90. let minulého století začala řecká ekonomika
pokulhávat. Řekové museli platit velmi vysoké úrokové sazby, pokud si
půjčili nějaké peníze. Vláda, která se utápěla v byrokracii, začala vést
věci špatným směrem. Nebyly vymáhány daně. Objevily se bolavé třídní
konflikty. Přetrvávala děsivě vysoká nezaměstnanost.

To, čemu se říkalo Maastrichtská smlouva, však v roce 1992 přineslo naději
tím, že vneslo do hry nový náboj vytvořením eura. Myšlenka zavedení eura
však bohužel byla tak trochu pohádkou, kterou prosazovaly evropské elity (s
výjimkou britských). Jen někteří se pokoušeli dávat varování před tímto
impozantním packalstvím. Nemohlo by být problémem to, že nemáme společný
jazyk, kulturu a velkou centrální vládu? Paul Krugman upozorňuje, že mnozí z
eurohujerů, kteří si přáli euro, se neštítili falšovat výsledky, aby jejich
plány na zavedení eura vypadaly dobře. Pohádkáři zvítězili, euro bylo v roce
1999 oficiálně zavedeno. V roce 2000 vstoupilo do této hry i Řecko.

Jednou z těch zmiňovaných europohádek bylo, že pokud země přijme euro,
nemůže zbankrotovat. Země by měly omezit své deficity. Každá země se může
začít podobat Německu, kde jsou dluhy vysoce zajištěny. Hurá! S řeckými,
irskými a španělskými dluhy se začalo obchodovat tak, jako kdyby to byly
superbezpečné německé nebo francouzské dluhy. Země typu Řecka, které doposud
byly považovány za riskantní investici, se staly „absolutně bezpečnými“. O
inflaci se bude starat Evropská centrální banka (ECB), mysleli si. Nikdo
nemůže zkrachovat. Řeci, kteří doposud byli nucení si půjčovat na vysoký
úrok (v roce 1994 vystoupily úrokové sazby až na 18 procent), si najednou
mohli půjčovat za nízkou sazbu. Konzervativní řecká vláda se vydala cestou
bezstarostných dluhových orgií a domácí banky začaly bezhlavě půjčovat
peníze. Velké evropské banky jim s potěšením půjčovaly peníze; některé z
nich také pomohly Řecku skrýt důkazy o tom, že ne úplně všechno je v
pořádku.

Mnohé z těchto velkých bank bezpochyby už přinejmenším od roku 2005 věděly,
že Řekové nebudou schopni splácet. Co na tom? Banky totiž milují jednu
věcičku, které se říká morální hazard – když víte, že vaše riskantní chování
nebude potrestáno, protože za ně zaplatí někdo jiný. Přesně s tím počítali i
ve věci Řecka, a proto také nechaly všechny ty potoky peněz proudit dál.

Řecká vláda si půjčila plné tankery peněz na Olympijské hry v roce 2004,
jejichž náklady byly dvakrát tak velké, než bylo naplánováno. Bankovní
kouzelníci z Goldman Sachs jim ochotně pomohli zakrýt dluhy – mluvíme o
miliardách dolarů – pomocí takových chytrých finančních věciček jménem
deriváty. Veřejnost neměla ani tušení o tom, co se děje. Všechny země z jihu
eurozóny si i nadále ve velkém půjčovaly i utrácely, a chvíli to vypadalo,
že i rychle rozvíjely. A pak to naráz skončilo.


Bůh větru


Hovno vletělo do větráku v roce 2008. Najednou se všichni rozhlédli okolo a
řekli: „Kdo teď, do prdele, všechny tyhle dluhy zaplatí?“ Banky uviděly, že
vyhodily oknem velké peníze. Podle všech evangelií neoliberální ekonomie se
tohle přece nemůže stát. Jsou tady sice na jedné straně lidi a společnost,
ale banky musí být zachráněny za každou cenu.

Když se v říjnu 2009 změnila řecká vláda, byly otevřeny účetní knihy a
zjistilo se, že deficit je mnohem vyšší, než se očekávalo. Investoři se dali
na útěk. Úrokové sazby vystřelily. V listopadu, pouhé tři měsíce před tím,
než se Řecko stalo epicentrem evropské hospodářské krize, objevili se na
athénské scéně opět wallstreetští kouzelníci a pokoušeli se nabídnout další
obchody, které by nechaly dluhy zázračně zmizet. New York Times shrnul roli
bank v této krizi:

„Stejně jako v americké hypotéční krizi a zhroucení AIG, i při rozběhu
řeckého dluhu hrály hlavní roli finanční deriváty. Nástroje vyvinuté bankami
Goldman Sachs, JP Morgan Chase a celou řadou dalších bank umožnily politikům
maskovat další půjčky v Řecku, Itálii a možná i někde jinde. Banky v
desítkách obchodů po celém kontinentu poskytly hotovost předem na vládní
platby v budoucnu, a tím tyto závazky zmizely z účetních knih. Řecko,
například, zobchodovalo právo na letištní poplatky a loterijní výnosy v
několika dalších letech ... Některé z těch obchodů byly pojmenovány po
postavách z řecké mytologie. Jeden z nich se například jmenoval Aeolos podle
boha větru.“

Poháněn zlem, dosáhl finanční vítr sílu hurikánu, náhle bylo jasné, že by
Řecko potřebovalo spoustu peněz na to, aby mohlo bankéřům vrátit peníze.
Naskočili tedy do úsporného vlaku do stanice Nikam – a začali se honit za
svým vlastním ocasem prostřednictvím drakonických úsporných opatření, jež
pouze zvyšila jejich deficit, takže pak museli požádat EU o další peníze.
Státní zaměstnanci byli vyhazováni z práce, aby se zaplatilo bankám. Důchody
byly ořezány, aby se zaplatilo bankám. Přesto nebylo dost peněz na to, aby
se zaplatilo bankám.

Pokud jste zemí, která má svoji vlastní měnu – jako Spojené státy – pak máte
v takové situaci několik možností. Například můžete zvýšit peněžní zásobu,
abyste zabránili deflaci, a devalvovat svoji měnu. Jakmile však Řecko
přijalo euro, mohlo se s takovou možností rozloučit. Takže škrtali, a
škrtali, a škrtali... a teď stejně bankrotují. Země se utápí v klesajících
příjmech, rostoucích deficitech a klesá stále hloub. Je ve smrtící spirále
Herberta Hoovera.

Členové EU zatím jen zmatkují. V červenci odsouhlasené příspěvky na euroval
mají být v poměru ke stavu ekonomiky členských zemí, takže Německo má
vysázet největší podíl. Moc se jim nelíbí ta představa, že to mají udělat
proto, aby dostaly zaplaceno řecké a francouzské banky. Hele, nemyslíte si,
že by vás vyšlo levněji, kdybyste sanovali své vlastní banky? Francouzi mají
taky prdel v kalupu, protože po řeckých bankách jsou to právě ty jejich,
které drží největší balík řeckých dluhů. Obávají se o své ratingy.
Rozhodnutí o další nouzové pomoci bylo odloženo až na polovinu listopadu,
takže každý bojuje sám za sebe, jak nejlépe umí.

Začíná být jasné, že ta žumpa plná sraček je příliš velká, takže Řeci se
sami nemohou zachránit. Budou tedy muset zkrachovat. A pokud Řecko
zbankrotuje, znamená to, že řecký dluh bude odepsán, možná až z jedné
poloviny. Což znamená, že by Řekové dlužili jen polovinu peněz, kterou dnes
dluží bankám. A protože tyto banky byly už tak v mizerném stavu, i přes
všechny ty podvodné zátěžové testy, pravděpodobnost, že dojde k dominovému
efektu a řetězovým bankrotům, roste.

Teď se zkouší myšlenka, že se kolem Řecka vybuduje val, takže pokud
zkrachuje, budou všichni ostatní ochránění. Hodně štěstí.

A jen si počkáme, až se to samé bude dít v Portugalsku, Španělsku a možná i
Itálii. Stručně řečeno, celý evropský kontinent je v deflaci a na pokraji
zhroucení - kvůli velkým bankám.

Je to smutné, ale nemuselo se to stát. Tyto banky mohly být vyvlastněny,
rekapitalizovány a jejich management vyhozen – tak, jak to udělal F. D.
Roosevelt. Je pravdou, že v bankocentrickém a neoliberálním světě je to
představitelné asi tak stejně, jako ryba jezdící na bicyklu. Protibankovních
voličů je však mnohem více, než jich bylo na začátku finanční krize. A jsou
jak na levici, tak na pravici.

Řecká krize je svým způsobem příležitostí, jak začít dělat věci správně.
Nevypadá to však, že to tak bude. Vzhledem k tomu, že v EU pravděpodobně
není dost peněz na záchranu, bude do toho asi muset vstoupit MMF. A hádejte,
kdo je členem MMF? Spojené státy! Je to tak, bude se mlžit, budou se to
snažit zakrýt, a nebude nikdo, kdo by řekl americkému daňovému poplatníkovi:
„Připrav se na to, že nasypeš nějaké prachy bankám.“ Ale bude to
pravděpodobně právě tohle, co nastane, ačkoli to právě teď ministr financí
Geithner popírá.

Janis na mě zamával, když jsem se chystal prozkoumat minójské ruiny v
Zakrosu na jihovýchodě Kréty. „Ty jsi z New Yorku!“ řekl mi. „Tam se
protestuje proti Wall Streetu, že jo?“

Co je to? Byla jsem překvapena. Je pouze 23. září, a já jsem si neuvědomila,
že evropský tisk informuje o těchhle protestech. „Jo, protestujou,“ řekla
jsem mu. „Lidi už toho měli dost.“

Janis pokyvuje hlavou. „Ano,“ souhlasí. „Lidi všude už toho měli plný zuby.“

Převzato z AlterNet
<http://www.alternet.org/world/152759/the_greeks_are_being_unfairly_maligned
_by_global_financiers:_the_

truth_is_very_different>

Překlad: Stan


 

 

VIDEO seriál Moskva očami Sergeja Chelemendika


 - Pravda o 2. svetovej vojne

Seriál Pravda o 2. svetovej vojne -

úryvky zo životopisu Adolfa Hitlera


 - Seriál klimatická katastrofa

Analytický seriál Klimatická katastrofa




 - Sen žobrákov o dome za 500 tisíc Eur

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

Nešťastné a okradnuté deti 


Analytický seriál Michaila Leonťjeva:

Veľká americká diera

 

http://tmp.aktualne.centrum.sk/soumar/img/1041/76/10417632-peter-stanek.jpg Cyklus televíznych dialógov s Petrom Staněkom



                      VIDEO seriál Poliny Chelemendikovej:
               Magický Nepál, Neuveriteľná India


 - VOĽBY 2010 - Ako to bolo naozaj?


VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:

VOĽBY 2010 - AKO TO BOLO NAOZAJ?


 - Rusko a budúcnosť Slovanov

VIDEO seriál Sergeja Chelemendika:
Rusko a budúcnosť Slovanov


 -  Serial Národná idea

 Seriál Sergeja Chelemendika:
 Národna idea

chelemendik.sk






  









Všetky články z tejto rubriky nájdete tu...

Do fóra môžu prispeivať iba členovia so zaplateným predplatným.


Сергей Хелемендик – книги, статьи, видео, дискуссии



Словакия – страна, люди, бизнес



Словацко-русский клуб предпринимателей ROSSIJA



Sergej Chelemendik - knihy, články, videá, diskusie



Hnutie Dobrá sila – projekty



Slovensko-ruský klub podnikateľov ROSSIJA



Деловые предложения



Obchodné ponuky
 



ZÁBAVA



KNIŽNICA - TEXTY, VIDEÁ



NOVINKY PORTÁLU



Diskusie




Blogy





| chelemendik.sk | chelemendik.tv | chelemendik.ru | ruské knihy, knihkupectvo, matriošky, filmy | handmade |